Ke kronikářské abecedě, s níž kronikáře pravidelně seznamuje Helena Nováková z pelhřimovského muzea, přibyla nová položka – informace o vedení příloh ke kronikám.

Ty přítomným podali Irena Krčilová a Pavel Holub z pelhřimovského archivu, kteří připravili k výkladu i názornou prezentaci.

A o jaké novinky v práci kronikáře jde? Zatímco dříve byly přílohy věcí kronikářovy iniciativy, jsou dnes podle zákona součástí kroniky. 

Mohou obsahovat například fotodokumentaci, pohlednice, ale i audio a videodokumentaci.  Důležitý je i způsob uchování dokumentů, aby zůstaly neporušeny.

Neměly by být ve vlhkém ani v příliš suchém prostředí nebo tam, kde by je mohl napadnout hmyz či myši. Helena Nováková se v této souvislosti obrátila na přítomné kronikáře s návrhem,  že starší kroniky mohou dát do muzea nebo do archivu, kde budou bezpečně uloženy.

Není pochyb o tom, že kroniky jsou nenahraditelným pramenem informací nejen pro autory knih, ale i pro  pracovníky místní správy a obyvatele obcí a měst. Kronikáři jsou si toho vědomi a věnují psaní kronik a shánění  materiálů do příloh hodně úsilí.

Dnes je zápis  do kroniky podřízen daleko více  městskému nebo obecnímu úřadu, kterému kronikář musí předložit zápis k posouzení.

Není také možné psát do kroniky o lidech bez jejich souhlasu,  neboť hrozí nebezpečí porušení zákona o osobních údajích.

Soudobé kroniky se tak stávají úředními dokumenty a kronikářovo podání se musí přizpůsobit byrokratickým pravidlům. Přílohy ke kronikám tak mohou přispět k odlehčení a osobitému tónu kronikářského sdělení, úředním šimlem poněkud osedlanému.    

Marie Fronková