Na festivalu hraček z přírodního materiálu se za pět dnů pravidelně vystřídá několik tisíc lidí. Letos patřila Kamenice nad Lipou hračkám od čtvrtka až do neděle.

„Jé, mami, pojď se honem podívat támhle,“ vedla šestiletá Verunka svoji maminku do zámecké zahrady, kde se právě hrálo loutkové divadlo.
„Nevíme, kam dřív skočit. Je toho tady tolik,“ usmála se Ivana Habartová, která na Hračkobraní s rodinou přijela až ze Severní Moravy. „Byli jsme tu už vloni. Moc se nám tady líbilo, tak jsme se sem vydali znovu. Děti i my si Hračkobraní moc užíváme,“ pochválila Habartová a běžela za dcerou.

Neposlušná sláma a voňavé perníčky

Na druhé straně zahrady si několik zručných odvážlivců zkoušelo slámování. „Vypadá to jednoduše, ale chce to docela pevné nervy a hlavně šikovné ruce,“ prohodil Tomáš Blatný, který se neposlušnou slámu pokoušel proměnit v srdce.

Nádvořím zase voněly perníčky, které si děti bílkovou hmotou ozdobily podle vlastní fantazie. Velkému zájmu malých návštěvníků se těšila také herna. Tam se kluci i holky mohli na chvíli stát strojvůdci dřevěné lokomotivy nebo si postavit hrad z obřích barevných kostek.

Vedle herny se našlo místo pro další tvůrčí dílny. Děti si v nich za pomoci dospělých mohly vyrobit hračku. Svůj výtvor si potom odnesly domů. Zámecké nádvoří lemovaly stánky. Prodavači v nich nabízeli hračky z ryze přírodních materiálů.

Ušetřeny tak nezůstaly peněženky rodičů. „Tatínku, prosím, kup mi to,“ žadonil malý Ondra a ukazoval na velkého slona z textilu u jednoho kiosku.
„Vezmeme si ho,“ kývnul Petr Jůza na prodavačku. „Syn si každý rok na Hračkobraní může vybrat jednu hračku. Většinou pátrá dlouho, ale tenhle slon mu padl do oka hned,“ vyprávěl Ondřejův otec. V neustálém obležení se ocitali i dřevění šupináči. Mladí rybáři se střídali o udici a snažili se chytit co nejvíc barevných ryb.

Vedou vláčky

„Babi, chytil jsem oranžovou,“ běžel se s úlovkem pochlubit devítiletý Jan Votava z Kamenice nad Lipou, který patří k pravidelným návštěvníkům Hračkobraní. „Musím tady rozhodně najít nějaký vláček. Ty mám totiž nejradši,“ líčil Honza.

Letošní festival si pochvaloval také Petr Pech, vedoucí kamenického městského muzea. „Všechno se povedlo na jedničku, i počasí nám celkem přálo. Jenom je docela škoda, že nemůžeme nafouknout výstavní prostory a nádvoří tak, aby se sem vešlo víc věcí,“ uzavřel vedoucí muzea Petr Pech.