VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kamenická čtyřka patří léta k Pelhřimovsku

Kamenice nad Lipou – Před šestadvaceti lety byla založena kapela Kamenická čtyřka.

11.5.2015
SDÍLEJ:

Kapelníka dělá Petr Novák, který ovládá klávesy, harmoniku a stará se o uměleckou stránku souboru. Zvukařem je jeho bratr Vladimír Novák, který hraje na tubu. Bubeníkem je Martin David a Petr Vyhnálek hraje na baskřídlovku, kytaru a zpívá.Foto: archiv kapely

Ta se postupem let stala nedílnou součástí dechových kapel na Pelhřimovsku, i když repertoár pěti hudebníků tvoří převážně známé taneční písničky. Deník hovoří o vzniku kapely hovořil i o tom, proč se skupina, která má pět členů, jmenuje Kamenická čtyřka, se sedmačtyřicetiletým zpěvákem a hráčem na trumpetu Jaroslavem Smutným.

Kdy vznikla Kamenická čtyřka?
Kapela byla založena původně jako těleso kamenické žákovské dechovky. První členové odcházeli ve svých třinácti čtrnácti letech. Do kapely je přivedli rodiče, kteří je i na všechny akce vozili. Hrálo se pro potěšení, zábavu bez nároku na mzdu. V tomto duchu to vlastně praktikujeme do dnešní doby. Postupem let se měnili členové. Někteří odcházeli, jiní přicházeli, další se odstěhovali. Postupně se náš soubor obměňoval. V současné době tvoří původní jádro tři členové 
a dva jsou doplnění. Do nynější podoby se to ustálilo asi před patnácti lety.

Kdo konkrétně tvoří skupinu?
Kapelníka dělá Petr Novák, který hraje na klávesy 
a harmoniku a stará se o uměleckou stránku souboru. Zvukařem je jeho bratr Vladimír Novák. Ten se společně se mnou stará o aparaturu. Hraje na tubu. Dále máme bubeníka Martina Davida. Petr Vyhnálek hraje na baskřídlovku, kytaru a zpívá.

Jaké máte v souboru zastoupení vy?
Já hraji na trumpetu, zpívám a právě s Ladislavem Novákem se starám o technické věci souboru a aparaturu a připadla na mne také medializace kapely. (smích)

Přibližte vznik názvu Kamenické čtyřky, když je vás vlastně pět?
Původně to bylo nastavené tak, že jsme hráli ve čtyřech lidech. Těleso bylo myšleno ve třech, ale následně jsme doplňovali na čtyři až pět. Já jsem vlastně tehdy zaskakoval za jednoho člena, i když jsem hrál ve velké Kamenické dechovce, která v roce 2000 ukončila činnost. Můj projev se jim líbil, tak za mnou zašli, jestli bych s nimi nechtěl pokračovat. Neváhal jsem a přidal se. Postupem času ale repertoár vyžadoval plnější obsazení, tak jsme asi po třech letech přibrali pátého člena, abychom měli stabilní bicí soupravu. Od té doby hrajeme v této sestavě. Název jsme už neměnili. Odůvodňujeme to tím, že Kamenická čtyřka znamená: Kamenická čtyřka plus kapelník. Někdo to bere, někdo ne.

Jaký je repertoár kapely?
Všichni jsme odchovaní na dechovce. Jinak hrajeme klasickou nenáročnou českou tvorbu a vzhledem k tomu, že jsme nevyrostli na rocku a kytarách, tak repertoár přebíráme spíše s tím, co je hratelné na klávesy a dechové nástroje plus nějakou doprovodnou kytaru, ale ne sólovou ani basovou. Skladby si nazkoušíme, natočíme a přehrajeme. Pokud se výsledek blíží originálu a je poslouchatelný, necháváme ho. Pokud se píseň rozchází s originálem, nebo se nám nelíbí, tak ji mezi posluchače nepouštíme. Hrajeme country, filmovou muziku a také taneční. Z dechovky hrajeme tu klasickou, letitou notoricky známou. Jsme raději, když je publikum zvědavé na dobrou muziku – dechovku než na živou muziku. Tím ale nechci říci, že se moderní hudbě vyhýbáme, to v žádném případě. Hrajeme známé šlágry jako Šenkýřku, Honky Tonky Blues, Malagelo, Svařák či Rybitví. Kolikrát tyto písně posluchače vezmou více než nějaké novinky. Jsme spokojeni, a na to, jaké máme ohlasy, snad neprodukujeme až tak špatnou hudbu.

Jak často se scházíte na zkoušky?
Pokud je sezona a ta je 
u nás od konce října do konce března, tak se nescházíme, protože hrajeme dvakrát až třikrát do měsíce. Ono by to ani vzhledem k našim zaměstnáním snad nešlo – služby, směny atd. V sezoně tedy nezkoušíme, ale od jara do podzimu, pokud je to možné, se snažíme scházet jednou do týdne.

Kde mohou čtenáři Kamenickou čtyřku vidět?
Do Pelhřimova jsme asi pět let jezdili hrát na promenádní koncerty. Letos tam ale hrát nebudeme, protože jsme se nesešli s termíny. Nejbližší dvě akce máme v Častrově – poprvé tam budeme hrát při setkání rodáků a za čtrnáct dní zase v Metánově. Dále nás čekají padesátiny, svatby na Jindřichohradecku, Kamenicku, Těmicku a Pelhřimovsku.

Kolik vystoupení stihnete 
v průměru za rok?
Vzhledem k tomu, že se to snažíme trošičku regulovat, abychom hraní uhájili v práci, doma i ve svém osobním životě, tak to regulujeme zhruba na pětadvacet vystoupení za rok.

Jakou písničku máte vy osobně nejraději?
Nemám snad ani vyhraněný výběr. Okruh je docela široký. Pokud se písnička povede a líbí se, je dobře zahraná a strhne posluchače, funguje tam vzájemná komunikace, tak mám radost.

Pomohla vám někdy osobně dechová písnička s překonáním životní situace?
Protože jsme v partě dobře naladění, takzvaně na stejné vlně, tak si myslím, že ne. Na hraní nejsme psychicky vázaní. Životní situace bereme tak, jak přijdou. Hudba je pro mne určitý způsob relaxace, ale není to ventil jako třeba sport, protože ten s sebou přináší relaxaci i ventil.

Máte nějaké plány do budoucna? Chtěli byste se posunout někam dál nebo třeba něco vylepšit?
Vzhledem k tomu, kolik jsme schopní a ochotní hudbě obětovat času, tak asi ne. Dostávali jsme nabídku hrát na Šlágru nebo na další vystoupení, ale už jsme měli obavu, že pokud by se naše tvorba rozšířila, museli bychom jí podřídit všechno. Každý 
z nás má svoje zájmy, koníčky, zaměstnání, rodiny, takže ne. Dalším důvodem je to, že hudbu nechceme dělat komerčně. Chceme ji dělat pro zábavu. A ono by to ani nebylo možné, protože bychom museli ošidit zase něco jiného, a to není naše parketa.

Jaká je podle vás na Pelhřimovsku úroveň podobných kapel a je jich tu vůbec dostatek?
Řekl bych, že je nás tu poměrně dost. Hodně záleží na tom, jakou úroveň zábavy tělesa hrají. Někomu stačí posezení v hospodě u piva a pro partičku známých. Jiný chce ozvučenou produkci a další chce plnou muziku. Rozhodně se nám nelíbí vystoupení, kterým my říkáme elektronický podvod, že je vlastně vše předehrané ne cédéčku a vše se jenom cvaká do kláves. Jsou tam předzpívané hlasy, předehraná muzika a stojí tam jeden a dělá šaška za mikrofonem. Byť je to trend, nám se nelíbí.

Zkoušeli jste i vy někdy tuto cédéčkovou muziku?
Ano, zkoušeli jsme ji. Není to ale ono, a proto jsme od toho odstoupili. Nemáme předehranou jedinou písničku. Hrajeme pouze naživo. Co se povede odzpívat a odehrát, tak to je.

Dostává se dnes dechová hudba více do popředí?
Určitě. Když se dneska podíváte na hudební stanici Šlágr, byť určitá skupina říká, že je to muzika pro důchodce, tak stanice jede. Naše zkušenost je taková, že na naši produkci, i když hrajeme dechovku, chodí i mladí lidé. Dvě třetiny osazenstva jsou posluchači od osmácti do třiceti let. Máme to vysledované i podle toho, na jaká místa jezdíme. Generační obměna tam působí už několik let. Pokud se vrátím k produkci dechovky, tak na Šlágru je asi polovina producentů mladých. Jsou tam školní dechovky, moravské soubory a všechno jsou to vystupující ve věku okolo dvaceti, třiceti let. Jsou to lidé, kteří jsou na dechovkách odchovaní. Myslím si, že i tady u nás v Čechách – i když bylo mrtvé období, kdy byly trendem kytary, klávesy, maximálně bicí – a dechové nástroje byly trošku odstrčené, se nyní dechovka vrací. Vidím to třeba i u nás v Kamenici nad Lipou. Současný ředitel Základní umělecké školy strhl děti od druhých, třetích tříd 
a mnoho z nich se učí hrát na dechové nástroje a hrají i docela těžkou taneční a přednesovou muziku. Reakce na koncertech jsou pak úžasné, 
a tím to baví i děti.

Kdo vás přivedl k muzice?
K hudbě mě přivedl otec. Tenkrát to byl i takový trend. Od té doby hraji. Letos je to už čtyřicet let. Začínal jsem 
v Kamenici nad Lipou, která byla tehdy vyhlášená dětskou dechovkou. V tu dobu soubor vedl bývalý ředitel hudební školy pan Talián a nutno podotknout, že velice dobře. Dechovka měla velice dobré jméno, nízký věkový průměr a vysoký počet dětí. Svého času to byla největší dětská dechovka v Jihočeském kraji. Pravidelně jsme jezdili na festivaly. Byli jsme ve své podstatě kuriozita, protože takhle velká a početná dechová kapela v kraji nikde nebyla.

Autor: Alexandra Knapová

11.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.

Stromy padaly na silnice, auta i karavan

Zřícenina hradu Orlík nad Humpolcem s rozhlednou.

Orlík nad Humpolcem se o víkendu vrátí do pravěku

V Jihlavě hoří hala společnosti na zpracování dřeva

Jihlava – Hned jedenáct jednotek hasičů zasahuje od brzkého rána u požáru ve společnosti zabývající se zpracováním dřeva v ulici Na Hranici v Jihlavě. Vyhlášen tam byl třetí stupeň požárního poplachu.

Slaměné ovečky a včelí medvídky obdivují návštěvníci Horní Vsi

Horní Ves - Horní ves na Pelhřimovsku zdobí včelí medvídci a tři ovečky z balíků slámy. S takovou výzdobou, kterou v obci každoročně obměňují, přišla tamní zemědělská společnost Klas Horní ves.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Pojišťovací agentku poslal soud do vězení

Vysočina – Pojišťovací agentku Marii Vašíčkovou ze Ždírce nad Doubravou na Havlíčkobrodsku poslal ve středu 16. srpna Krajský soud v Hradci Králové na šest let do vězení. Osmačtyřicetiletá žena podle soudu připravila v letech 2009 až 2016 své klienty ve dvaasedmdesáti případech o více než pětatřicet milionů korun.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení