VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Je úžasné, když holky po letech děkují za vše, co jsme pro ně udělali

Počátky – Z malého domku pro sirotky se v roce 1950 stal dětský domov a v sedmdesátých letech vznikl výchovný ústav a v roce 2005 byl oficiální název upraven na Výchovný ústav, dětský domov se školou, střední škola, základní škola a školní jídelna (VÚDDŠ).

30.5.2013
SDÍLEJ:

Ředitelka Jiřina Nesládková ve své kanceláři. Foto: Karolína Hovorková

Ředitelka ústavu Jiřina Nesládková se s námi podělila nejen o neblahé zkušenosti s některými ze čtyř desítek děvčat, ale také o příjemné zážitky, které s nimi denně zažívá.

Jak jste se vlastně k práci ve výchovném zařízení dostala?
Vždycky jsem se účastnila různých dětských táborů, pomáhala jsem v mateřské školce a velice mě lákala práce s dětmi. Do tohoto školského zařízení jsem přišla v osmnácti letech. Po gymnáziu jsem totiž nechtěla pokračovat ve studiu na vysoké škole. Jako asi v každé profesi začátky nebyly lehké. Například se mi přihodilo, že věkový rozdíl mezi mnou a žákyní byl zhruba půl roku a to vám na autoritě nepřidá. Postupně jsem pracovala na různých pedagogických pozicích. A když pak předešlý ředitel odcházel do důchodu, přihlásila jsem se do konkurzu, kterým jsem úspěšně prošla.

Co se pro vás jako vychovatelku po nástupu do vyšší funkce změnilo?
Na jednu stranu má pozice ředitelky své plusy. Můžu nasměrovat vývoj věcí určitým směrem. Na druhou stranu jsem nucena zaobírat se více papíry než dětmi. Naštěstí jsem si ale ponechala několik hodin, abych neztratila kontakt s děvčaty.

Jaké největší odměny se vám dostává za náročnou práci, kterou v tomto zařízení odvádíte?
Je skvělý pocit, když se vám ozvou děvčata, která naším zařízením prošla před lety a děkují vám za vše, co jsme pro ně udělali. Dokonce jsem jedné z nich byla nedávno na svatbě za svědka. Nebo když se dokážou omluvit, uvědomí si, že udělaly chybu. Samozřejmě ale dovedou také úžasně zlobit.

Jakého rázu jsou problémy s těmito dívkami?
Největším problémem jsou asi útěky. Ve většině případů neutíkají přímo od nás, ale během dovolenek u svých rodin. Může se stát leccos, nějak se doma nepohodnou a pak se třeba nevrátí ve stanovenou dobu. Charakteristické je pro ně zkratkovité jednání, drzost a vulgarita. Potýkáme se i s kouřením. Velkým lákadlem jsou také drogy. Ne že by je pravidelně užívaly, ale alespoň jednou to zkusí. Ale to můžeme dnes sledovat na každé základní i střední škole. Největším problémem poslední doby je ale neustále se zvyšující agresivita. A to nejen ta vzájemná mezi dívkami, ale i agresivita směřovaná proti vychovatelům.

Dosahují vaše svěřenky nějakého vzdělání?
Děvčata odcházejí s výučním listem z oboru kuchař, číšník. A jelikož zde tráví i většinu svého volného času, prázdniny, svátky a podobně, během pobytu u nás se naučí i šít, vařit a pracovat s počítačem.

Mají možnost nějakého sportovního či uměleckého vyžití?
Co se sportů týká, mohou hrát stolní tenis nebo volejbal, jezdí na kolech, chodí do bazénu a bruslí. Během dne otevřených dveří pak připravují stanoviště, kde učí návštěvníky vyrábět různé předměty – prezentují tak činnosti, kterým se věnují celý rok. Vyrábějí šperky z korálků, mandaly z písku nebo zdobí porcelán ubrouskovou technikou.

Jak u vás Den otevřených dveří probíhá?
Hosté se mohou podívat do učeben ve škole, prohlédnout si staré kroniky. Na internátu mohou nahlédnout do pokojů. Venku pak probíhají kulturní vystoupení a všichni příchozí si mohou něco vyrobit a odnést. Mile nás překvapila i nezvykle vysoká návštěvnost. Podívat se přišli i zastupitelé města.

Jak se dívky do takového zařízení dostanou?
Děti jsou v zařízení umístěny na základě soudního rozhodnutí poté, co projdou diagnostickým ústavem, kde s nimi pracují specializovaní pedagogové a psychologové. Pak se dostanou k nám.

Co je hlavním účelem ústavní výchovy? Snažíte se dívky nějak převychovat?
O převýchovu rozhodně nejde. Ve věku, kdy k nám přicházejí, by to zřejmě ani nebylo možné. Spíše se snažíme řešit problémy v chování. Naučit je, jak žít v běžné společnosti. Navázat kontakt s rodinou, a především jej udržet.

Jakým způsobem se děvčata učí spolupráci a komunikaci?
Naše zařízení spolupracuje s domy s pečovatelskou službou a s nemocnicí, kam naše svěřenky jezdí pomáhat a zajišťovat kulturní program. I tímto způsobem se mohou naučit vycházet s cizími lidmi a hlavně vidí, jak to v životě chodí.

Zaznamenala jste nějaké konflikty vašich svěřeňkyň s místními obyvateli?
Naše holky jsou naše holky. Objevují se případy krádeží v obchodě. A věci jako tyto si každý pamatuje lépe než ty dobré. Také jsou hlučnější, to je pravda. Ale nestalo se nám, že by si sem někdo z obyvatel Počátek přišel vyloženě stěžovat. Navíc když s nimi jdeme na výlet nebo pochodové cvičení, celou cestu po návratu s kolegy procházíme ještě jednou a kontrolujeme, zda dívky neodhodily odpadky v přírodě. To se nám snad ale ještě nestalo.

V poslední době se hovoří o přesunech kompetencí mezi výchovnými ústavy a pěstouny. Jaký na to máte názor?
Tohle je velice ožehavá otázka. Česká republika se inspiruje především vzory ze zemí západní Evropy, kde opravdu můžete narazit na dětské gangy nebo děti žijící pod mostem. V Čechách je ale naštěstí situace odlišná. Já se hluboce skláním před lidmi, kteří si berou děti do pěstounské péče. Nikdy nemohou vědět, zda se jim dostane nějakého vděku. Nechci být považována za zpátečníka, ale myslím, že by pěstounské rodiny měly být menší. Sama mám tři děti. Vím, jak je náročné se všem z nich věnovat stejnou měrou, a ještě vedle toho vyprat a uvařit. Nechápu, jak se pěstouni, kteří si vezmou kupříkladu dvanáct dětí, zvládají věnovat každému z nich.

Jiřina Nesládková
- je jí 48 let
- má tři děti
- vystudovala gymnázium v Jihlavě a později dálkově učitelství na pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
- žije v Počátkách
- je ředitelkou výchovného zařízení v Počátkách

Karolína Hovorková

Autor: Redakce

30.5.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Kraj opět vypisuje dotace na kotle. Bez nutnosti zateplování

Na fotografii jsou žáci ze ZŠ Na Pražské v Pelhřimově, třída 1. B paní učitelky Kateřiny Horákové.

NAŠI PRVŇÁCI: Představujeme žáky ze ZŠ Na Pražské v Pelhřimově

Na želivské a hořepnické základní škole se tento týden mluví anglicky

Želiv, Hořepník – Na želivskou a hořepnickou základní školu v pondělí zavítalo osm studentů ze zahraničí, kteří tady po celý tento týden tamním školákům zpestřují výuku. Na obou školách navíc naplánovali i besedu pro veřejnost.

Tři roky vězení rozdal soud za tři mrtvé při loňské těžké havárii u Zvěrkovic

Třebíč – Verdikt tři roky vězení a pět let zákaz řízení všech motorových vozidel. To si před několika dny vyslechl u okresního soudu v Třebíči dvaadvacetiletý Marek N. ze Znojma za to, že kvůli němu zemřeli tři mladí muži při loňské tragické havárii u Zvěrkovic.

Šest nejčastějších chyb při výběru toalety

Ačkoliv na toaletě strávíme dle průzkumů přibližně tři měsíce života, nevěnujeme jejímu výběru příliš pozornosti. Přitom se dá udělat mnoho chyb, kterých později litujeme. Přečtěte si 6 nejčastějších prohřešků, kterých se při výběru WC dopouštíme.

Vrchní soud potvrdil vysoké tresty únoscům z karavanu

Olomouc – Vrchní soud v Olomouci v úterý zamítl odvolání tří mužů z Domamili na Třebíčsku, které Krajský soud v Brně letos v květnu odsoudil k vysokým trestů za loňský únos a znásilnění osmnáctileté dívky z Jihlavska.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení