VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cesta do Ománu: Islám pro nás není hrozba

Pelhřimov – Kouzelná krajina připomínající děj příběhů nazvaných Tisíc a jedna noc – tak hovoří některé cestopisy o Ománu.

5.5.2013 2
SDÍLEJ:

Martin Dufek s jednou z místních pokrývek hlavy.Foto: Archiv Martina Dufka

Cestovatel Martin Dufek se s parťákem Vratislavem Kratochvílem do tohoto islámského sultanátu na jihovýchodě Arabského poloostrova vydali, aby se dozvěděli co nejvíc hlavně o životě a kultuře tamních obyvatel.

Před rokem a půl jste v zimě navštívil východní cíp Ruska, teď jste zvolili pouštní Omán, což jsou docela extrémy. Proč jste si tuto zemi vybrali?
Nevidím to jako extrémy. Vybíráme si země i podle toho, co by mohlo pak v cestopisném pořadu zaujmout naše posluchače. A i když jsme islámskou kulturu už částečně zaznamenali při cestě do Indonésie, chtěli jsme teď nahlédnout přímo do nitra arabského světa. Důvodem cesty bylo i to, že západní civilizace vnímá islám spíš jako hrozbu než jako partnera, a tak jsme se o tomto náboženství chtěli dozvědět víc. V Ománu je rozšířena íbádíjská větev islámu, která je sice konzervativní, ale neinklinuje k rozhádaným skupinám sunnitů a šíitů.

Jak na vás tamní obyvatelé působili?
Byl jsem příjemně překvapen jejich chováním. Bylo běžné, že nás velmi štědře hostili a pomáhali nám, když jsme se ptali na cestu. Běžně 
s námi pak třeba kus jeli, anebo nám dokonce do cíle cesty sami odřídili auto a zpátky šli pěšky. Myslím, že islám není taková hrozba, jak ji vnímá naše civilizace. Naopak by nás arabský svět mohl o řadu věcí obohatit. Je to starší kultura než ta naše, a měli bychom se od nich učit, naučit se s nimi soužít a komunikovat právě proto, abychom je nevnímali jako hrozbu. My si myslíme, že se muslimové ve světě roztahují, ale podle mě je to spíše jejich cílevědomost. Známe jedno nebo dvě procenta muslimů, kteří se chovají jako šílenci a jsou prezentováni jako teroristé. Přitom třeba v Ománu je takřka nulová kriminalita – říká se, že tam večer necháte na odemčeném autě peněženku a ráno tam obojí najdete. Na druhou stranu je fakt, že za krádež tam hrozí amputace ruky, i když už ne veřejná. Každopádně lidé v Ománu si váží, že v této zemi mohou žít. Rodilí Ománci dostávají v dospělosti určitou rentu, podíl z těžby ropy a dalších nerostů. Je tam i řada lidí z jiných národů, kteří se tam stěhují za prací, ale ti si jen mohou prodlužovat pobyt, ale státní občanství a tím ani rentu nedostanou – naopak pokud s nimi je problém, mohou být vyhoštěni.

Jak jste vnímali to, že Omán je monarchie?
V zemi vládne sultán Kábús, který rozhoduje o všem 
a parlament má jen poradní roli. Ale na druhou stranu myslím, že tento sultán vládne velmi rozumně a usiluje 
o všestranný rozvoj země.

Je pravda, že muslimové mají soudržné rodiny? A jak se to „snáší" s mnohoženstvím?
Arabský svět je celý založený na rodině a rodin si velmi cení. Mnohoženství v arabském světě je obecně přeceňováno, protože muži se musí postarat o všechny své ženy úplně stejně. A v Ománu, když už jsme viděli mnohoženství, tak to byly jen dvě ženy. Navíc platí, že ta první vždy musí 
s dalším sňatkem svého muže souhlasit. A není to tak, že by ženy byly diskriminované. Co jsme vypozorovali, tak nemají tak špatné postavení a o řadě věcí v domácnosti rozhodují. Myslím si, že naopak jasné rozdělení rolí pohlaví v islámu není zas tak na škodu. Mimochodem asi od 12 let jsou tam ve školách rozděleny třídy na dívčí a chlapecké.

Nějakou negativní reakci ve smyslu toho, že jste ze Západu, jste nezaznamenali?
Jen dvakrát se na nás přísně podívala paní domu, ale jinak nás všichni přijali vstřícně – samozřejmě jsme respektovali to, co tamní náboženství vyžaduje, například při vstupu do mešit. Omán je multietnická země, žije tam hodně lidí z Indie, Bangladéše, Srí Lanky a dalších zemí. Potkali jsme tam mimochodem 
i několik Čechů, dokonce ženu z Pelhřimova, která se tam přivdala. A řada z těchto jiných národů je křesťanského vyznání a soužití s muslimy je pro obě skupiny úplně bez problémů. Pákistánci nás tam vítali a otevřeně se ke křesťanství hlásili.  Pouze před odletem do Ománu jsme byli upozorněni, že pokud bychom měli v pase izraelské razítko, tak nás nemusí pustit do země – a to proto, že řada Arabů se bojí myšlenky „Velkého Izraele".  Jinak ale islám velmi úzce souvisí s Biblí. Muslimové pouze tvrdí, že křesťané 
a Židé zkreslili některá Božská zjevení. Problém podle mě je v tom, že Korán nepřipouští diskuse o sobě – což nás, kteří jsme zvyklí o všem diskutovat, může překvapit.

Setkali jste se na venkově také s tradičními nomády?
Ano, často jsme narazili na beduíny, kteří žijí naprosto nezávisle na civilizaci, a jsou velmi spokojení. Jejich děti jsou sice úplně stejné jako ty naše – mají mobily a tablety, ale i ti mladí kluci chtějí ctít tradice otců a dál chovat velbloudy a nechtějí přistoupit na konzumní způsob života. Mají od státu rentu a stačí jim umět přežít v poušti se stádem velbloudů. Před odletem do Ománu jsme se mimo jiné dočetli, že velbloudi jsou tam na vymření, ale pak jsme jich viděli stovky. Dokonce velbloud má na silnici přednost, takže bylo běžné, že velbloudi přecházeli i přes dálnici a řidiči čekali. V době, kdy jsme tam byli, zrovna probíhal velký zhruba čtyřtýdenní celoománský festival, kde každý den představovaly jednotlivé „okresy" svou typickou kulturu, kroje, tance či pokrmy. Tam jsme viděli, jak se jednotlivé oblasti liší. Arabský svět vznikl na kmenových společenstvích, což je dodnes určitá potíž, když se mají sjednotit kmenové nároky.
Omán je podle všeho zajímavý také geologicky… Před cestou jsem se dostal ke knize příběhů nazvaných Tisíc a jedna noc, které ukazují moudrost světa a jsou spíše určeny pro dospělé, a také ke knize Přeludy pouště. Ale před cestou do Ománu jsem netušil, že poušť může mít tolik tváří a že může být tak krásná. Poušť vám zamotá hlavu, často nevíte, jestli to, co vidíte, je realita, nebo sen. Myslím, že jsme zažili i fatu morganu – viděli jsme oázu, ale pak jsme jeli pořád dál a žádná tam nebyla. Nádherná byla nejznámější poušť Wahíba, která má i stometrové červeně zbarvené duny.

Omán je tedy země s velkým turistickým potenciálem?
Určitě, je to lákavá destinace. Doporučuji všem, kteří chtějí poznat neglobalizovaný svět, aby do Ománu jeli co nejdřív. I sultán Kábús chce zemi víc otevřít turistům. Měli jsme asi pět let staré mapy pro terénní auta, ale ukázalo se, že už jsou neaktuální, protože mezitím vybudovali spoustu nových dálnic, které jsou velmi nákladné, protože kvůli nim třeba ubourají kus hory. Mimochodem benzin tam stojí šest korun za litr, což je podle mě jeho reálná cena, takže jsme si uvědomili, kolik si asi kdo na ceně benzInu u nás přidává. Omán má omezené zásoby ropy a velké zásoby zemního plynu, ale nespoléhá na to, snaží se rozvinout infrastrukturu a podnikání tak, aby ho do budoucna uživilo. Používá ropu spíš k podpoře toho, aby se země stala konkurenceschopnou jinak.

Jaká konkrétní ománská lokalita vás nejvíc oslovila?
Kromě už zmíněných pouští a nádherných pláží nás zaujala také celkem nepřístupná místa v horách, kam při jízdě terénním autem překonáváte strmou cestu, na jejímž konci najednou stojí lidské obydlí. Samozřejmě své kouzlo má i hlavní město Maskat, tamní Kábúsova mešita a Starý Maskat s tradičními arabskými tržišti zvanými súky. Zajímavý zážitek jsme měli z jihu Ománu, kde jsme navštívili hrobku starozákonního Joba a mešitu. Zrovna tam nikdo nebyl, hlídač šel na oběd a působilo to na nás velmi silně, až nám běhal mráz po zádech. Znovu chci zdůraznit, že islám je jedna z kultur, se kterou je třeba počítat už proto, že počet muslimů stoupá, a měli bychom je respektovat.

Už víte, jaký bude váš příští cestovatelský cíl?
Setkali jsme se v Ománu 
s člověkem z Bangladéše, který nám nabídl, že pokud budeme chtít přijet, rád se o nás nějakou dobu postará. Říkal, že se nemusíme ničeho bát, protože jeho sourozenci mají samopaly (smích). Takže uvažujeme o Bangladéši a také Barmě.

Voda z Ománu obohatila sbírku
Omán má 300 tisíc km2 a žije v něm asi tři miliony lidí. V zemi je jak vlhké přímořské klima, tak suché vnitrozemské s teplotami až přes 50 °C. Voda je tam často vzácností. Možná proto její vzorek oba cestovatelé přivezli do Pelhřimova, aby přispěli do unikátní sbírky místního Muzea rekordů, která schraňuje vzorky českých i světových vod. Omán se tak stal 70. zemí v tomto rekordním „soutoku". Pokus začal už před před osmi lety, vzorky vody jsou posléze při slavnostních příležitostech vlévány do řeky Bělá. Oba cestovatelé také budou partnery nově chystané cestovatelské arény červnového festivalu rekordů, do níž zavítá mj. světoběžník Jiří Kolbaba.

Autor: Jan Mazanec

5.5.2013 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační fotografie.
AKTUALIZOVÁNO

Bouřka zaměstnala hasiče hlavně na Pelhřimovsku

Zřícenina hradu Orlík nad Humpolcem s rozhlednou.

Orlík nad Humpolcem se o víkendu vrátí do pravěku

V Jihlavě hoří hala společnosti na zpracování dřeva

Jihlava – Hned jedenáct jednotek hasičů zasahuje od brzkého rána u požáru ve společnosti zabývající se zpracováním dřeva v ulici Na Hranici v Jihlavě. Vyhlášen tam byl třetí stupeň požárního poplachu.

Slaměné ovečky a včelí medvídky obdivují návštěvníci Horní Vsi

Horní Ves - Horní ves na Pelhřimovsku zdobí včelí medvídci a tři ovečky z balíků slámy. S takovou výzdobou, kterou v obci každoročně obměňují, přišla tamní zemědělská společnost Klas Horní ves.

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Pojišťovací agentku poslal soud do vězení

Vysočina – Pojišťovací agentku Marii Vašíčkovou ze Ždírce nad Doubravou na Havlíčkobrodsku poslal ve středu 16. srpna Krajský soud v Hradci Králové na šest let do vězení. Osmačtyřicetiletá žena podle soudu připravila v letech 2009 až 2016 své klienty ve dvaasedmdesáti případech o více než pětatřicet milionů korun.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení