„Vánoční a silvestrovské potápění dělají všichni, tak jsme se zhruba před patnácti roky domluvili, že my přivítáme nový rok,“ přiblížil instruktor trenér a garant první České potápěčské školy v republice Richard Gardlo. Ten se potápění věnuje už sedmadvacet let.

Své zkušenosti předává na břehu hornocerekvického lomu i Michalu Kotenovi z Havlíčkobrodska, který se potápění věnuje přibližně půl roku. Spolu dokončují poslední přípravy, pečlivě kontrolují nepropustné obleky a přístroje. „V létě jsme jeli na dovolenou do Egypta, tak mě napadlo, že si předtím udělám potápěčský kurz. Potápění mě chytlo a už nepustilo. Být pod vodou je krásný pocit. Člověk se vznáší, je spojený s prostředím, není tam jako na návštěvě ale jako doma,“ prohodil mezi oblékáním neoprénu Michal Koten.

To už se ale oba muži chystají ke břehu, spolu s ostatními potápěči si sdělí poslední rady. První jde pod vodu třiačtyřicetiletý Gardlo, pak ostatní. Dál už lze potápěče sledovat jen podle vzduchových bublin, které každou chvíli vyplouvají na klidnou hladinu. Po více než hodině se potápěči vynoří ze čtyř stupňové vody na břeh. „Tady jsme limitovaní dnem. Průměrná hloubka je zde 12 až 14 metrů, nejhlubší místo má 22 metrů,“ poznamenal Richard Gardlo.

Ten dodal, že lom v Horní Cerekvi se může pochlubit starodávným žebřiňákem, velikým sudem. Ten se dá proplavat a nechybí ani vodník, který lom hlídá. „Když se člověk zblázní do potápění, tak se bude potápět třeba i v louži,“ zasmál se zkušený instruktor.