Dvaašedesátiletý muž vyměnil v úterý odpoledne ředitelskou židli v obořišťském domově důchodců za místostarostenskou kancelář na pelhřimovské radnici.


Všechno se seběhlo poměrně rychle. Překvapila vás tato nabídka?
Ladislav Teisler se rozhodl tak, jak se rozhodl. Muselo se to vyřešit rychle. Pro mě to ale bylo trochu překvapení. Přece jenom už jsem ve věku, kdy jsem se žádnou vysokou politickou funkcí nepočítal. Radní už jsem byl, dvacet let dělám práci, která mě baví. Ale kývl jsem, nezbyde mi tedy než se učit něco nového.


Radil jste se o této možnosti s někým?
Oslovil jsem pár známých, které něco podobného potkalo také. Je to něco za něco. Jak se říká, Bůh dal, Bůh vzal.


Co převážilo ve vašem rozhodování, že jste nakonec tuto výzvu přijal?
Je to naprosto jednoduché. Dal jsem slovo chlapa, a to se musí splnit. Jestliže jde člověk do jakýchkoliv voleb, musí přece počítat s „rizikem“, že bude zvolený.


A vy jste se v říjnu dočkal od voličů významné podpory. O tom, že byste se mohl stát místostarostou právě vy, se opatrně mluvilo už tehdy.
Nevím, to asi byly jakési úvahy, které šly mimo mě.


S čím se chystáte usednout do místostarostenské židle?
Použiji slova klasika. Cokoliv jsem dělal, dělal jsem rád. I tentokrát se budu snažit dělat to dobře. Mám alespoň malou výhodu v tom, že v městské radě působím vlastně již třetí volební období. Takže už tak trochu tuším, do čeho jdu.


Být radním a místostarostou je ale přece jenom rozdíl.
Mám z toho velký respekt. Už jen proto, že i samotní občané dávají k řešení spoustu velice podnětných nápadů. Uvést je do praxe nebude snadné.


Co nyní bude s obořišťským domovem důchodců, jemuž jste dosud velel?
Jsem tam dvacátý rok, to už je kus života. Mám tam ale vedle sebe natolik schopné spolupracovníky, že to beze mě hravě zvládnou. O to se rozhodně nebojím.


A už máte svého nástupce?
Tohle jsme zatím vůbec neřešili. Vždyť doúterka jsem vlastně ani nemohl vědět, jestli budu zvolený.