Obvykle je možné dopátrat se předků až do třicetileté války

Druhým rokem svůj rodokmen sestavuje Milena Pejcalová z Pelhřimova. „Hledám hlavně na internetových stránkách třeboňského oblastního archivu, ale nemohu se dopátrat původu své babičky, která se zřejmě narodila ve Vídni a jako nalezenec se dostala do Libkovy Vody,“ svěřila se Pejcalová, jež přišla hledat pomoc do okresního archivu.

O tom, kolik lidí by rádo znalo svůj původ, svědčí počet návštěvníků přednášek archiváře Pavla Holuba. „Zájemců o genealogickou tematiku, kteří si přišli vyslechnout tři díly přednášek do pelhřimovského archivu a humpolecké knihovny, bylo víc než tři stovky,“ uvedl zaměstnanec okresního archivu v Pelhřimově.

Nejčastěji se k pátrání využívají matriky. „Shromažďování matričních údajů dnes každý zvládne doma. Na internetu najdou naskenované materiály do počátku dvacátého století. Mladší informace jsou kvůli ochraně osobních údajů zatím nepřístupné,“ vysvětlil Pavel Holub, a doporučil proto jejich zjišťování mezi příbuznými.

Pro nejbližší předky musí na matriku

Přehled matrik, které jsou dnes ještě uložené na matričních úřadech, zjistí genealog rovněž v digitálním archivu Třeboně. Nahlédnout do nich lze však přímo na matričním úřadě.

„Údaje o narozených a zemřelých přímo v Pelhřimově můžeme na základě zákona o matrikách zpřístupnit pouze rodinným příslušníkům, konkrétně prarodičům, rodičům, dětem, manželům, sourozencům, vnukům a pravnukům,“ vyjmenovala Alena Pachmannová z Odboru vnitřních věcí Městského úřadu v Pelhřimově.

Podle slov Pavla Holuba se dá původ rodu dopátrat do poloviny sedmnáctého století. „Roku 1605 bylo oficiálně v Čechách nařízeno vedení matrik, ale kontinuálně se začaly vést až po třicetileté válce. Při hledání předků také záleží na štěstí. Například v Kamenici nad Lipou požár roku 1794 staré matriky zničil, a tak jsou údaje o obyvatelích dostupné až od konce osmnáctého století,“ sdělil archivář.

Při hledání se musí pátrající někdy potýkat s jazykem, který zapisovatel použil. „Od roku 1760 Marie Terezie nařídila povinně zapisovat údaje do matrik v latině, ale při reformě za Josefa Druhého se od nařízení upustilo a začal se užívat jazyk, jakým se v dané oblasti běžně mluvilo. V matrikách se tak můžeme setkat s češtinou, němčinou a latinou,“ vylíčil Holub.

Největší problém někdy ovšem představuje čtení kurentu. Tak se nazývá písmo, které je všeobecně nesprávně označováno jako švabach.
Sestavování rodokmenu je třeba věnovat spoustu času, proto jej lidé často odkládají.

„Zatím jsem se o svůj rodokmen nezajímal. Ta myšlenka už mě sice několikrát napadla, jenže jsem se ještě nedostal k tomu ji uskutečnit. Mám to ale určitě do budoucna v úmyslu,“ prozradil Jiří Slunečko z Pelhřimova.

Matriky nejsou pro genealoga jediným pramenem „Pro dokreslení historických souvislostí je třeba využít další archiválie. Písemnosti z obcí, měst nebo farností jsou uložené v okresních archivech. Pozemkové knihy do poloviny devatenáctého století se nacházejí v okresních, ale i oblastních archivech. V Národním archivu v Praze jsou zase uložené katastry, totiž evidence daňových záležitostí našich předků od poloviny sedmnáctého do poloviny devatenáctého století,“ uzavřel Pavel Holub.

DOMINIKA DUFKOVÁ