Neklamné to znamení, že Ladislav Váňa už není na všechno sám. Má pomocníky. „A jsou to dobří pomocníci. Umí vzít za práci, navíc je s nimi všechno hned veselejší,“ usmívá se zvířecí táta Ladislav Váňa.

Shodou okolností všichni tři jeho společníci jsou Karlové. „Kazím jim to vlastně jenom já,“ žertuje Váňa. Nejstarší z nich se stará především o psy. Rozumí jim. „Předtím jsem dělal správce na zámečku u Mladé Boleslavi. Tam jsem ale skončil, neměl jsem kam jít. Tak jsem sebral své tři psy a jsem tady,“ ozřejmuje cestu do Kletečné nejstarší z nich.

Statek zůstává úrodným místem

Jeho syn je tam s ním. „Na zvířata jsem zvyklý odmalička. Vpodstatě tady trávím něco jako pracovní dovolenou. Pak se vrátím zpátky do Anglie,“ tvrdí mladý muž. Nejpohnutější osud má nemladší z trojice pomocníků, který údělu týraných zvířat rozumí. „Sám si tím jako dítě prošel také. Tady má klid,“ pohlíží Váňa na mladíka, který se zahřívá u krbu.

Osm takovýchto štěňat si mohou vážní zájemci vzít do vlastní péče

Jedno se v kletečenském zookoutku nezměnilo. Pohozených zvířat neustále přibývá. Březí vlčice vrhla čtveřici roztomilých křížených štěňat. V pokojových křesílkách si lebedí častěji než lidé dva psíci. Jeden z nich se nedávno třásl zimou pohozený v krabici u humpolecké trafiky. Slepého a hluchého psa ponechala při stěhování v prázdném bytě romská rodina. Když jej tam našli, měl na krku karabinu jako pro koně.

„Je to k nevíře, čeho všeho jsou lidé vůči psům schopní,“ pohladil nejstarší pomocník Karel vysloužilého chundeláče, kterému nikdo neřekne jinak než Dědoušek.

Kdo chce štěňata

V chlévě chrochtá černá vietnamská prasnice. Váňa se jí ujal poté, co její majitel zemřel. U vedlejšího korýtka saje mateřské mléko osm „českých“ selat.Ve stáji klopýtá i pětidenní kůzle. „Nejhorší na tom je, že pohozených zvířat ještě přibyde. V okamžiku, kdy poslanci schválí projednávaný nový zákon, který zvířata znevýhodní, nebudu vědět, kam je dávat dříve. Nic ale nejde donekonečna,“ zdůrazňuje Ladislav Váňa, který je již nyní připravený řadu svých chráněnců darovat.

Jenom psů má nejméně třicet. Samozřejmě, že je předá pouze lidem, kteří si jsou jistí tím, že čtyřnohého kamaráda doopravdy chtějí, že se o něj dokáží postarat. Neporovnatelně složitěji se věci mají s hospodářským zvířectvem. „Třeba o selata vůbec nikdo nestojí. Netuším, co si s nimi počnu,“ krčí Váňa bezradně rameny.

V zookoutku nad Kletečnou našly domov stovky vesměs odstrčených zvířat. Od koček a zraněných zpěvných ptáků přes koně až třeba po pštrosy, velblouda či jelena.