VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Manžel si mě bral i s divadlem, usmívá se režisérka ochotníků

Pelhřimov – Ukažte v Pelhřimově prstem na člověka, který by tuto ženu neznal.

5.2.2011 5
SDÍLEJ:

Před týdnem stála Marie Steinhauserová vysvátkovaná na pódiu Kulturního domu Máj, dnes večer bude tenhle stánek patřit pelhřimovských ochotníkům znovu. Právě se totiž chystají obnovit tradici divadelních plesů. Foto: Pavel Řežábek

Dobrá duše společenského života ve městě, divadelní režisérka, dlouholetá šéfredaktorka našeho deníku. A taky rozený generál.
Za tohle všechno obdržela jedenašedesátiletá Marie Steinhauserová přesně před týdnem Cenu města.

Dostala jste diplom za mimořádné zásluhy o rozvoj města, vpodstatě nejvyšší možné uznání. Vnímáte to?

Hrozně mě to překvapilo. Mám velkou radost z toho, že si mojí práce pro divadlo někdo povšiml. Při přebírání ceny jsem byla dojatá.

Jste od přírody zvědavý člověk. Pídila jste se po tom, kdo vás navrhl?

No, samozřejmě, že jsem si to zjistila. Jsem za tu nominaci vděčná.

Cenu jste obdržela za dlouholetý přínos městu. Můžete připomenout, čím vším jste kromě úlohy režisérky ochotníků byla?

Dlouhá léta jsem pracovala ve školství, poté jsem asi čtrnáct let dělala v novinách. Po čtyři volební období jsem působila i v zastupitelstvu. A divadlo, dá se říci, vyplní veškerý volný čas. Za ta léta u souboru jsem dělala inspicientku, hrála jsem, později jsem začala režírovat, šiju kostýmy. V první řadě je to ale práce s lidmi, kteří chtějí být spolu. V opačném případě by to nemohli dělat.

Působit v Riegeru ale neznamená jenom stát na divadelních prknech.

Snažíme se podílet na společenském životě města i jinak. Účastníme se Masopustu, scénky připravujeme třeba i pro muzejní noc. Když byla možnost, chodili jsme na autorské čtení do knihovny.

Pokud to sečteme, kromě každodenního povolání jste přebíhala mezi divadlem a politickými schůzkami. Jak se vám dařilo skloubit tohle všechno s rodinným životem?

Nějak se to stihnout pokaždé muselo. Mám velkou oporu v mém muži. Jinému by asi lezlo na nervy, že jsem pořád někde pryč. On to ale věděl, co dělám. Vlastně se nechá říci, že si mě bral i s divadlem.

V jakém vzpomínáte na svá novinářská léta?

Ta práce mě bavila nesmírně. Mám ráda lidi, ráda se s nimi potkávám. Co mě dnes na médiích obecně nebaví, je umělé vyvolávání problémů. Vždycky mi šlo v první řadě o dobré zprávy. Článek o tom, že třeba v některé místní části se dokázali lidé spojit a společně vybudovali třeba hřiště, je pro mě cennější než cokoliv jiného.

To bezesporu. Jak to ale zařídit, aby se ty špatné události nestávaly?

Je fakt, že se vyskytnou i potíže, o nichž se psát prostě musí. Pamatuji třeba, jak nad Pelhřimovem řádila hrozná průtrž mračen. Zrovna tady, v naší ulici, sebrala záplavová vlna celé dláždění. O tom se čtenář dočíst prostě musí. Ale psát o problémech, které ve skutečnosti problémy nejsou, mi nepřipadá rozumné. A dnes je to zvykem.

Nyní jste třetí rok v důchodu. Jak to snášíte? Spousta lidí si vás vůbec nedokáže v této úloze představit.

To je právě omyl. I když se to možná nezdá, vždycky jsem snila o tom být ženou v domácnosti. Důchodu jsem si ostatně ještě ani nestačila povšimnout. Pravidelně navštěvujeme moji šestaosmdesátiletou maminku, nedávno se nám narodila vnučka. A samozřejmě, zrovna finišujeme se zkoušením hry Zvonokosy, připravujeme divadelní ples. Je okolo toho spousta zařizování. A kdo jiný oběhne přes den třeba úřady než důchodci. I když ve finále je to kolektivní práce.

Nevnímáte tedy tu vaši plaketu svým způsobem i jako ocenění vašich nejbližších spolupracovníků?

V divadle to chodí tak, že jeden člověk musí mít vždycky poslední slovo. Nelze se na všem neustále domlouvat, to bychom nikam nedospěli. Dvojnásobně to platí letos, kdy jsme přibrali jedenáct nových členů. Současná hra je takzvaně velká, navíc z poloviny zpívaná. Jak se říká, maminka a režisér mají vždycky pravdu.

Co soudíte o Zvonokosech ve vašem podání?

Na mém názoru nezáleží. Důležité bude, co si pomyslí samotní diváci. I když osobně pokaždé tvrdím, že vždycky je prostor, jak to či ono udělat ještě o trochu lépe. V této hře je to složitější v tom, že tam schází výraznější prostor pro hraní, zápletky. Celé se to odvíjí od zpěvu a od toho, nakolik se podaří navodit kolorit onoho městečka. Každopádně je to veselohra, snad se bude divákům líbit.

Když už jsme u toho, ochotníci vesměs sahají po veselohrách. Neuvažujete o zařazení také nějakého dramatu do vašeho repertoáru?

Svého času jsme nazkoušeli hru Herkules a Augiášův chlév. Osobně jsem z toho měla obrovskou radost, podařilo se nám to. Horší to bylo s diváckou odezvou. Lidé, kteří chodí na ochotníky, se prostě chtějí v první řadě bavit, odpočinout si od svých starostí.

Jak si soubor stojí po hospodářské stránce? Peníze teď bývají problém.

Všichni dělají všechno zadarmo, bez nároku na honorář. Jedna hra nás stojí okolo dvou set tisíc korun. Všechno, co vyděláme, vložíme na úhradu energií v divadle, na zaplacení autorských práv, na výpravu, kostýmy. Snad jenom na tu večeři po premiéře si pokaždé společně zajdeme, to zase ano.

Zmínila jste vaši vnučku. Vy jste si dlouho přála být babičkou, že?

Já jsem šťastná jako blecha. Vnučka je prostě okouzlující, má se k světu. Navíc se jmenuje po mně. A také si jí užiji, dcera s ní u nás bývá čtrnáct dnů v měsíci. Mám obrovskou radost, však jsem na to také čekala dobrých deset let.

Autor: Michal Vítů

5.2.2011 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Stonařovská palírna má práci už od července. Pálí zde všechno možné, nejvíce však jablka, švestky, meruňky, hrušky a třešně. Pokud se ovšem urodí.

Pálenice se teprve rozjíždí, slabší začátek zavinily třešně

Ilustrační foto.

Z Třebíče vezli body. Obrat přišel po přestávce

Středeční nehoda na D1: Mladý řidič se nevěnoval řízení, a to ho stálo život

Vysočina - Dvacetiletý řidič se plně nevěnoval řízení, nezareagoval na vzniklou situaci, a to pro něj nakonec bylo osudné. Tragická nehoda se stala ve středu kolem půl páté odpoledne na 93,5 kilometru dálnice D1 ve směru na Prahu. Ke středu dodávky a nákladního auta došlo v místě, kde se jen pár minut před tím odehrála jiná dopravní nehoda.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Kemping na Kachličce už rekreanty dávno neláká

Havlíčkobrodsko – Rekreační oblast Kachlička u Humpolce má dlouhou tradici. První chaty se zde začaly stavět už po druhé světové válce. Nejvíce jich vyrostlo v 60. a 70. letech minulého století. To však byly doby, kdy se sem sjížděli nadšenci koupání z okolí Havlíčkova Brodu, Humpolce i Jihlavy. Od začátku nového tisíciletí zde není již pobyt pro rekreanty tak lákavý.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení