Obzvláště v těchto dnech, kdy se naplno projevuje spojení inverze s topnou sezonou. „Jsme v údolí Želivky a Trnávky. Pokud je inverze, tak je to zamoření zde dost ošklivé. Před deseti lety jsme zvažovali centrální vytápění obce, plány se zhroutily a nyní to už není k realizaci. Letos se podařilo zavést ekologické vytápění školy, kde se instalovaly plynové kotle, a situace v části obce v blízkosti školy se zlepšila,“ popsal situaci v Želivě starosta Karel Chmel.

Do devadesátých let byla největším problémem znečištění ovzduší síra, prakticky plošně po celé republice. Její význam a vliv na obyvatelstvo postupně upadl. Rapidně a celoevropsky však narostly emise jemných částic prachu, takzvaných aerosolů.

„V devadesátých letech díky podpoře environmentálních programů, zvýhodnění ekopaliv či zemního plynu tyto emise z hodně vysokých koncentrací poklesly. Zhruba kolem roku 2003 ale došlo k velkému podražení těchto paliv. To se promítlo zejména v malých městech, vesnicích a lokálních topeništích, kde koncentrace aerosolů opět narostly, a tento trend prakticky pokračuje,“ vysvětlil vedoucí meteorologické stanice v Košeticích Milan Váňa.

Vysoké hodnoty koncentrace emisí měří košetická stanice pochopitelně v zimě. Podle Váni se nezřídka stává, že je překročen i jejich denní limit.
„Kvůli přirozené inverzi se drží problematické částice u země, kde je větší zima. Klasickým příkladem může být Červená Řečice. V sedm hodin ráno je pod těžkým oparem. Kolem jedenácté, kdy se vzduch promíchá, už tam není,“ zmínil Váňa příklad z okresu.

Velký vliv na to, co dýcháme, má také plošná inverze. Zpravidla nastává koncem listopadu. Ve vyšších polohách proudí teplý vzduch, který je schopen vytvořit pokličku nad velkým územím. Jak potvrdil primář humpolecké plicní léčebny Tomáš Drasnar, prach v ovzduší ovlivňuje zdraví člověka velmi významně.

Zdravotní rizika

Částice se podle velikosti rozdělují na PM10 a PM 2,5, tedy menší jak 10 mikronů a menší jak 2,5 mikronu. Větší poškozují sliznice fyzicky, dále mohou při dlouhodobém vdechování podněcovat bronchitidu. Větší zdravotní rizika jsou spojena s koncentracemi frakce PM 2,5, tedy těch menších. Mohou se dostat až do plicních sklípků. Současně mohou mít toxické účinky, někdy i karcinogenní.

Regulovat lokální topeniště a jejich způsob vytápění nelze. „Pokud je inverze, tak je to na některých místech Pelhřimovska, kde není plynofikace, opravdu hrozné. Někdo spálí opravdu všechno. Zatímco u středních či velkých zdrojů znečištění provádí kontrolu Krajský úřad nebo Česká inspekce životního prostředí, jediné, co můžeme provádět u malých, je měření tmavosti kouře. Což není příliš účelný nástroj,“ vysvětlil nemožnost působení Josef Slavětínský, vedoucí Odboru životního prostředí v Pelhřimově. Podle něho se situace nezlepší, dokud nebudou alternativní zdroje dostupné pro více lidí.
„Snažíme se spíše působit na občany, aby byli ohleduplnější. Je to také o výchově,“ dodal Karel Chmel.