A nejenom to. Není o ně zájem. Jakmile se majitel rozhodne takové stavby zbavit, prodej se může vléci klidně i několik let. Vyprávět by mohli pověření pracovníci pelhřimovské radnice, kteří se bez valné odezvy snaží předat do soukromých rukou bývalou školu v Lipici.

Těžká proměna

Kupec prozatím zůstává v nedohlednu. „Záleží na spoustě věcí. Nejlepší je, pokud se objeví zájemce, který má k místu nějaký vztah,“ upozornil Jan Kuchař z hospodářského odboru třeba na bývalou školu ve Chvojnově, jež svého nového pána našla.

Potíže s těmito nemovitostmi nespočívají ani tak v jejich technickém stavu. „Pokud pomineme často oprýskanou omítku, bývají to jinak poctivé domy postavené z dobrých cihel. Nevhodná je ale dispozice takového domu,“ naznačil kámen úrazu památkář pelhřimovské radnice Vladimír Staněk.

Ona taková školní budova, původně určená čistě pro veřejné účely, se k ničemu jinému moc nehodí. Přestavba rozlehlého objektu na rodinný dům většinou nepřipadá v úvahu. Reálnější je přebudování na menší výrobnu či kanceláře. Podnikatele ale z pochopitelných důvodů láká město, nikoliv venkov.

Nabízí se snad jen možnost, k níž se odhodlali ještě na sklonku minulého režimu ve Světlici u Humpolce. Opuštěnou školu proměnili v několik krásných bytů. Ta v nedalekých Hněvkovicích slouží pro změnu jako skladiště archeologického ústavu.

Humpolečtí na to jdou ještě trochu jinak. Dotyčné budovy se nesnaží prodat. Raději je upraví pro potřeby obecního blaha. Třeba v Petrovicích „ubytovali“ do bývalé školy osadní aktiv, v té krasoňovské sídlí kromě něho i hospůdka.

„Prodávat tyto budovy je ošemetná věc. Konzervativnější venkovští lidé k nim většinou mají určitý vztah, mohlo by to vyvolat bouři nevole,“ řekl humpolecký místostarosta Tomáš Křišťan.

Ochrana prodražuje

Ještě horší výchozí pozici mají při lákání kupce fary. V porovnání se školami bývají starší a tedy zchátralejší, a zároveň památkově chráněné.
Což činí z případné opravy mnohem náročnější a hlavně dražší zábavu. „Na obnovu památkově chráněného objektu ale zase lze získat dotaci,“ podotkl Staněk.

V okrese jsou v současnosti k mání dvě fary. Na českobudějovickém biskupství do budoucna nepočítají s těmickou a častrovskou.
Změna vlastníka druhé jmenované je na dobré cestě. „Zájemce by byl, jednáme o prodeji,“ potvrdil diecézní stavební technik František Mrosko.

Ten zároveň nepopřel, že uchazeči o domky, které se vesměs neobejdou bez ozdravné kúry za statisíce až miliony korun, rozhodně nepřešlapují před biskupstvím ve dvojstupu.

„Některé fary na tom doopravdy nejsou nejlépe. Zájemce každopádně se všemi úskalími dopodrobna seznámíme,“ dodal Mrosko s tím, že římskokatolická církev se výhledově plánuje zbavit také fary ve Vyklanticích, Košeticích a v Dušejově, který leží těsně za jihlavskou hranicí okresu.

Co všechno se nechá s odloženým církevním domkem provést, o tom se lze přesvědčit v Hartvíkově kousek za Obrataní, kde faru zakoupil a zvelebil známý malíř Kristián Kodet. Je to otázka peněz. A těch má teď nazbyt málokdo.