Vytváří se mezi nimi úplně jiný, bezprostřednější vztah,“ vysvětluje odbornice na problematiku dětského vzdělávání.

Školní adaptační pobyty se dostávají do módy. To je jejich význam pro děti skutečně tak zásadní?

Rozhodně je to pro děti užitečná zkušenost. S pobyty se začínalo nejprve na středních školách, postupně se to dostalo i na základní školy. Je to výborná forma práce s dětmi.

U jaké věkové skupiny ale tohle má nejhmatatelnější výsledky?

Největší význam to má vždy tam, kde se tvoří nový kolektiv. To znamená obvykle v šesté třídě a v prvním středoškolském ročníku. Adaptační kurzy se samozřejmě hodí i pro ostatní ročníky. Tam už se ale sleduje něco trochu jiného a také se tomu přizpůsobuje program pobytu.

Je těžké soupis aktivit sestavit?

V žádném případě to není tak, že si třída prostě jen tak vyrazí někam na výlet. Všechno musí mít svůj scénář, pevný řád, pravidla. Liší se to podle cíle toho kterého pobytu, ať už takzvaného stmelovacího či jinak zaměřeného kurzu.

Radí se s vámi učitelé, kteří se chystají na kurs s dětmi?

Je to tak. Dokonce jsme řadu z nich za tímto účelem vyškolili. Každý musí vědět, jak takový kurz postavit, které aktivity zvolit. Nejvíce lektorů zážitkové pedagogiky v pelhřimovských školách mají na obchodní akademii a v základní škole Komenského. Ta je navíc pro tyto kurzy výborně vybavená, kurzy mají dobrou úroveň.

Který ze zmíněných pobytů považujete za důležitější? Ten adaptační či speciálně zaměřený?

Na to je těžké odpovědět. Obecně ale každý pobyt dětí s učitelem v mimoškolním prostředí dává oběma stranám spoustu příležitostí vytvořit jiný vztah, jiný prostor pro komunikaci. To se posléze promítne i přímo při výuce. Učitel může poznat děti při těch všech hrách v jiném světle, ve škole by si toho třeba nikdy nevšiml. I proto mají podobné kurzy mít své pevné místo ve školním programu.

Vlastně pořád se bavíme jen o kladech pobytu. Najdou se i nějaké jeho záporné stránky či dokonce hrozby?

Největší riziko spatřuji v bezpečnosti. Přece jenom se jedná o akčnější, netradiční činnosti. Člověk nesmí ani na chvilku zapomenout na to, že se může něco stát. Musí na to dávat dobrý pozor. Důležité také je, aby s dětmi odcestoval dostatek dospělých.

A pokud se úspěšně vyhneme riziku zranění?

Zároveň je to práce s mnohdy křehkou dětskou psychikou. Při některé z aktivit se může otevřít nějaké trauma. Proto je potřeba, aby si učitelé počínali velmi opatrně i v tomto ohledu a byli na tuto hrozbu připraveni.

Hodí se vůbec mimoškolní pobyty pro každého?

Rozhodně doporučujeme začínat s nimi třeba až od druhého či třetího ročníku. Nepovažuji za rozumné tahat někam prvňáčky, pro které je náročný už jenom první půlrok sám o sobě. Tam se ale pro změnu může uspořádat něco podobného přímo ve škole, třeba i ve spolupráci s rodiči, a má to srovnatelný účinek.