Posledních dvacet let se Klášter premonstrátů v Želivě znovu pokouší povstat, ke svému bývalému významu se vrací ale jen pomalu. Plány do budoucna má však velice nadějné.

Klášter na sebe upozorňuje už z dálky. Zejména při příjezdu do Želiva od Křelovic nelze přehlédnout charakteristické věže kostela, opatského chrámu narození Panny Marie. Komplex kláštera je ale rozsáhlejší, některé jeho části nejsou veřejnosti příliš známé.

Hlavní budovou kláštera, který letos slavil 860 let od příchodu premonstrátů do Želiva, je konvent. Ten je přístupný jen částečně. „Přístupné je celé přízemí konventu. Tam se nachází refektář, což je malovaná jídelna, kapitulní síň, tedy místnost, kde se scházeli bratři při volbě opata nebo jiných důležitých rozhodnutích. A dále je zde kaple,“ popisuje veřejnosti přístupnou část konventu správce majetku želivského kláštera František Marek.

Dále je součástí prohlídkové trasy křížová chodba a přilehlý celý kostel narození Panny Marie. Kostel přestavěl po požáru na počátku osmnáctého století Santini. „Kostel bývá přístupný bez průvodce jenom při mších,“ připomíná František Marek.

V konventu je nejvíce prostor, kam se běžný návštěvník nedostane. To se týká prakticky celého prvního patra. „Do prvního patra se návštěvníci dostanou jenom při výjimečných příležitostech. Tady se nachází klauzura, uzavřená oblast, ve které žijí bratři. Je tady rovněž kaple a rozsáhlá knihovna,“ přibližuje alespoň částečně veřejnosti nepřístupnou část konventu František Marek.

Zajímavostí je minipivovar

Doplňme, že kanonie má v současnosti přibližně pětatřicet členů. A v klášteře žije od deseti do patnácti premonstrátů. Další duchovní vykonávají kněžskou službu na diecézních farách v okolí.

Vedle konventu najdeme mladší budovu opatství. Opat kláštera tam pobýval do počátku dvacátého století, poté se po jednom z požárů přestěhoval i on do konventu. „Celý objekt opatství slouží v současnosti k ubytování hostů,“ říká k jeho současnému využití František Marek. Dnes je tam k dispozici 140 lůžek, turisté si mohou vybrat z různě velkých pokojů. Tomu odpovídá i rozdílný komfort, v každém případě má bydlení v areálu kláštera zvláště v letním období své kouzlo.

Správa kláštera navíc připravuje další modernizaci, po ní by mohl být přístupný i takzvaný Trčkův hrad, vlastně nejstarší část areálu. Ten je do jisté míry schovaný za budovou opatství.

„Trčkův hrad je dlouhodobě veřejnosti nepřístupný. Tato část kláštera je v renovaci. Výhledově chceme tady ale vybudovat internátní vzdělávací středisko pro neziskové a církevní organizace,“ prozrazuje jeden z plánů František Marek.

Kdysi areál sahal až na soutok Želivky s Trnávkou, kde se nyní nachází privátní pila. Při cestě zpět na klášterní nádvoří mineme ještě několik hospodářských objektů. Bývaly tady stáje, mýdlárna a původní klášterní pivovar.

Právě pivovar, ale zcela novodobý, můžeme navštívit po návratu na klášterní nádvoří. Zamířit musíme ale do sklepů opatství. „Tady můžeme našim hostům umožnit návštěvu klášterního minipivovaru. Ten navazuje na tradici, kdy se tady pivo vařilo už od čtrnáctého století,“ doplňuje pozvánku správce kláštera František Marek.

Pivo se pak v klášteře celé dvacáté století nevařilo, zmíněný minipivovar byl zprovozněn v roce 2003.

Jiří Jíra