VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Je poplatek za pobyt v novém "Domově pro seniory" neúměrný?

Pelhřimov - První dojem. Probudila jsem se do sobotního rána. Déšť za okny a obloha, která nevěstila nic, než delší déšť, mi udělaly čáru přes můj sobotní plán.

18.8.2009
SDÍLEJ:

Nový pelhřimovský domov pro seniory.Foto: DENÍK/Josef Němec

A tak jsem místo pouti do přírody s batohem na zádech, vykročila kolem deváté hodiny směrem k sadům. Se sešitem a smíšenými pocity, vstříc seznámení se s mým dalším domovem. Ano, i mé jméno je na jedné ze žádostí na bydlení v tomto areálu. Až nastane ten čas a nezvládnu se sama o sebe postarat, ráda se přestěhuji.

„Otevřená náruč“

Vstoupila jsem do prostoru „Městských sadů“. Drobné kapky deště vytvářely zvláštní uvítací hudbu, klepajíc do listů vzácných stromů v parku. Podbarvoval je nekonečný ptačí zpěv. Trochu se mi svíralo srdce při pomyšlení, že jdu do míst, která budou jednou ta poslední v mém životě. Ano, i toto nás všechny čeká. I slzička zalila mé oko. Leč najednou se ochranná hradba stromů přede mnou otevřela a já stanula u mohutného stromu, stromu života, který stojí přesně před středem areálu a kolem něho vedou dva chodníčky.

Spatřila jsem, ke svému velkému údivu, rozlehlý areál, v teplých barvách, částečně opřen vlevo o umělou kamennou stěnu, jako o skálu. Zmocnil se mně okamžitý pocit - stojím před otevřenou náručí, Boží náručí, která je do široka otevřena k přijetí a zve mne dál. Ano, tak ta mohutnost na mne okamžitě zapůsobila.

Budovy ozdobené terasami, půlkulatě zakončená okna, mnoho oken, to vše mne pohladilo a prvotní strach, který mi svíral srdce, mne rázem opustil. Již klidná vstupuji otevřenými dveřmi. Byl druhý návštěvní den pro veřejnost.

Přízemí

Nebyla jsem sama, kdo překročil ten den práh Domova pro seniory. Pomalu se trousili další zvědavci. V malé hale vpravo mne přivítala paní recepční a nabídla mi informační prospekt.

Za dalšími prosklenými dveřmi se ocitám v hlavní hale. Několik židlí a na plátně se opakovaně, pro zájemce, promítá dokument o výstavbě areálu a slavnostním otevření. Vpravo, dle informační tabule, je jídelna. Mířím pomalu tam.

Mé kroky mne vedly přes malou předsíňku se třemi umyvadly do příjemné, prostorné jídelny. Vlevo dlouhý pult zakončený výdejním pultem a za ním stojí příjemná paní vedoucí stravování, p. Eva Mádlová.

Po oboustranném seznámení se mi byl nabídnut párek k občerstvení, nebo čaj. Abych neurazila, přijala jsem to druhé. Za ní jsem zahlédla vybavení moderní kuchyně. Tu přistoupil k nám i usměvavý muž a byl mi představen, jako vedoucí, pan Lubomír Rokos. K ruce mu budou prý přiděleny ještě tři pomocnice. Jídelna prosklená, nabízí klidné posezení a jistě i dobrou stravu.

Při hovoru s paní Mádlovou má stavidla zadržovaných slzí povolila a já se naplno rozplakala. Omluvila jsme se. Nevím, zda povolil potlačovaný podvědomý strach z toho, co mne jednou čeká, nebo ze vzpomínky ne nedávný skon mého milého strýce. Tomu byl přán ten dar, že se svých 93 let dožil, i následních posledních dnů života doma, za neskonalé obětavé péče své manželky a svých blízkých.

Rozloučila se. Mohla jsem použít jeden ze dvou výtahů, ale vykročila po širokém, pohodlném schodišti k I. podlaží. Schody, i přes venkovní déšť, byly plné světla díky prosklené stěně.


První poschodí

Další prosklená stěna nad schodištěm. Vstupuji do chodby a mé oči nejdříve hledají na informační tabuli, kam se následně vydám. Na obě strany se táhnou široké chodby s pohodlnými madly z přírodního dřeva. Hned jsem si je vyzkoušela. Je to opravdu „domov“. Z čeho tak náhle usuzuji? Na dveřích je označení, ne „pokoj“, ale „Byt č….“. Už to zjištění vzbudilo ve mně důvěrný pocit.

Vydávám se po stopách nabídek domova. Na dveřích, dle označení se dovídám, že se nacházím v místech, kde je kromě kanceláře p. ředitele Mgr. Josefa Scháněla, jeho zástupce, skladu prádla, šatny pro ženy, holič, kadeřník, pedikúra, denní stacionář a kaple.

Vstupuji s pokorou do místnosti označené jako kaple. Místnost sice nevelká, ale vejde se do ní 12 židlí. Vpravo ve světlém dřevě vkusná kazatelna a na levé stěně krásný dřevěný prostý světlý kříž. Vše jednoduché zcela účelně. Vždyť tento prostor je k upnutí mysli i ducha k Bohu a ne k rozptylování se. Neodolala jsem a chvíli se posadila na jednu z židlí. Prostá komorní místnost zaručí klid, smíření a víru i v odchod z tohoto světa, na němž jsme pouze dočasní hosté.

Do místnosti po celou tu dobu, co jsem v ní pobyla, nikdo nevstoupil. Později jsem zjistila informaci, že pokud se věřící nevejdu do této místnosti, může se mše svatá konat v protější společenské místnosti. To je dobře, že se v domově pamatovalo i na věřící, kteří se třeba ani poslední dobou nemohli účastnit bohoslužeb ze zdravotních důvodů. Děkuji za ně.

Zaujal mne „Denní stacionář“. Ano, do těch dveří jsem zamířila a hned mezi nimi se na mne usmívala ergoterapeutka/odbornice na pracovní terapii /. Bez ostychu jsem se po pozdravení zeptala na výraz ergoterapeut. Tak začalo naše povídání si. Sestra, paní Markéta Příhodová, laskavá žena, mně postupně odpověděla na mé otázky. V denním stacionáři budou moci, dle počasí, pracovat klienti na prostorné terase, ohraničené částečně zdí. Ta skýtá příjemný stín. Pohodlné široké chodníky ozdobené zelení vyzývají k pohodlné procházce.

V místnosti mne udivilo zjištění, že kromě stolů, židlí a dvou polohovacích pohodlných křesel, skříněk a prosklené stěny, sousedící s terasou, je i výklenek, částečně za zástěnou. Popošla jsem blíže a spatřila dvě polohovací lůžka, na nichž si mohou klienti denního stacionáře, dle potřeby, odpočinout. Není to úžasné?

Denní stacionář bude zprovozněn od října. Velmi mne potěšila paní Příhodová, jelikož mi při poučení řekla, že když se dopředu ohlásím, mohla bych se také zastavit někdy v denním stacionáři. Děkuji za milá slova.

Dovolila jsem si zaklepat i u dveří pana ředitele Mgr. J. Scháněla. Galantně mne přivítal. Prohodila jsem s ním několik slov a rozloučila se.
Mé kroky směřují opět po širokém schodišti do 2. poschodí. Co mne čeká v něm? To hned zjistím.

Druhé poschodí

Vstupuji na schodištěm prosklenou stěnou do chodby a v ní se zdravím s rozzářenou tváří sestry přímé obslužné péče, paní Ilonou Maděrovou. Chodby jednotlivých poschodí jsou laděny do jiné barvy příjemné pro oči i orientaci. Docházím k dalším poznatkům. Každé poschodí je vybaveno i kuchyňkou se stoly a židlemi, společenskou místností. Neprošla jsem celé dlouhé chodby, ale požádala jsem sestru Maděrovou o seznámení s vybavením pokoje. Velmi ochotně mne hned uvedla do jednoho z otevřených pokojů.

Vcházíme do malé chodbičky, široké tak, aby se jí dalo projet i se postelí. Podlahy pokryté praktickou krytinou, na které nehrozí zakopnutím nebo sklouznutí s holemi.

Po pravé straně na stěně věšáky, vlevo otevřená stěna a pohled do koupelny, vybavené sprchou, umyvadlem a vyvýšenou pohodlnou WC mísou. V koupelně zabudován zvonek na sestru. Rovněž i v pokoji u lůžka. Sestra prý má v sesterně dispečink, na němž se po zazvonění objeví nejen číslo pokoje, odkud se zvoní, ale i jméno obyvatele.

Tak a stojím v pokojíku. Nejdříve jsem posmutněla, jelikož jsem se mylně domnívala, že se budu moci přestěhovat i se svým nábytkem, abych měla kousek „svého dosavadního domova s sebou“. Po trpělivém předvádění všeho vybavení pokoje mně počáteční stesk přešel.

Z jakého důvodu jsem posléze změnila svůj názor? Posuďte sami. Co budu potřebovat? Pohodlnou postel a ta čeká na každého obyvatele. A není to obyčejná postel, ale nejmodernější luxusní polohovací lůžko, v hnědé barvě, které si bude schopen každý ovládat sám. Není to báječné? Na tomto lůžku lze, dle potřeby i poskytnout resuscitaci, nebo s ním převézt i někoho z nás na terasu.

Mé zjišťování nekončí. Paní Maděrová mi ukázala ovládání lůžka, vestavěnou chladničku v nízké skříni vpravo od dveří pokoje. U stěny po levé straně je v šatní skříni i dvojitý trezorek i stolek s židlí. Možná, že působí po počátečním dojmu, pokoj velmi jednoduše vybaven, ale nač větší prostor? Stačí tak málo.

Přestěhovala bych si možná svoji oblíbenou židli, neb křesílko. To by se mi do pokojíku ještě vešlo. Pak nějaké obrázky, svoji deku, do které jsem zvyklá se zabalit, TV, rádio, květináč s květinou, s níž jsme si zvyklá povídat, album fotografií, nějakou knihu a jiné drobnosti. Možná, že si budou moci i do jedné části budovy, přestěhovat někteří své domácí maličké mazlíčky, kteří nebudou nikoho rušit. Nechám se překvapit.
Ještě jsme se podívaly do dvoulůžkového pokoje. Má stejné vybavení. Poděkuji, loučím se a pokračuji v prohlídce.

Dosud neopouštím druhé poschodí. Prohodím i pár slov se staniční sestrou paní Alenou Čečákovou. Nemám nasazené brýle a tak mi, doufám, sestřička promine, zda jsem neuvedla přesně její křestní jméno, které měla na jmenovce. Také sestra Lenka Jírová se mnou promluvila.

Každá ze sester, s nimiž jsme postupně hovořila, byla velmi ochotná a laskavá. Budou o nás dobře pečovat. Pokud to bude možné, budu si moci i vybrat pokoj. I velká koupelna na poschodí je vybavena sedací vanou, pojízdnou vanou, dvěma pojízdnými židlemi na omývání a velkou vanou vybavenou perličkovou, nebo proudovou koupelí. Máme se nač těšit. Kdo z nás má možnost mít při koupeli takový přepych?

Pomalu opouštím druhé poschodí. Všem sestrám bude nadřízenou vrchní sestra, paní Lenka Kuchařová Dis. Věřím, že bude všechen personál všem nám ku pomoci. Předem děkuji a důvěřuji Vám.

Třetí poschodí

Stoupajíc, jak jinak, než po dalším schodišti, se mi naskýtá za skleněnou stěnou, pohled na parkoviště, terasu a na horizontu věnec korun vzácných listnatých stromů. Hezký pohled.

Kromě barevně rozlišených stěn jednotlivých poschodí, jsou prosklené stěny ve vstupní chodbě ozdobeny nalepenými květinami. Užitečné, nejen hezké. Slabozraký obyvatel je květinou upozorněn, že se blíží ke skleněné stěně. V tomto poschodí mně na skle přivítaly nalepené květy slunečnic. Kdo by je neměl rád?

Jako v každém poschodí, i zde je kuchyňka, sesterna, byty, společenská místnost atd. navíc se ve třetím poschodí nachází ordinace MUDr. Marie Keslové. Ta bude ochotně pečovat o naše zdraví spolu se staniční sestrou paní Alenou Čečákovou.

Na konci chodby, zřejmě na obou koncích (některé části chodeb nebyly ještě zpřístupněny veřejnosti), jsou dveře na další krásnou prostornou otevřenou terasu se zelení. To bude denně kroků, než projdu všechny terasy!

Moji zvídavost upoutala na pravé straně chodbička, ústící ke skleněným dveřím. Za nimi mně příjemně překvapil kovový široký bezpečný můstek končící asi po třech metrech na chodníčku v parku. I vozíčkáři budou moci projíždět bezpečně sami parkem z druhé strany areálu.

Čtvrté poschodí

Opět vystupuji po schodišti vedle prosklené stěny, do čtvrtého poschodí s růžovými květy gerber na skleněné stěně. Na chodbě na mne čekaly i židle k odpočinku. Nacházím se v patře, kde kromě bytů, skladu prádla, místnosti pro úklid atd., bude také rehabilitační místnost. Co mi bude scházet? Nebudu se tu nudit, a na stesk nebude ani čas, vynasnažím-li se sama.

Páté poschodí

Vystupuji do posledního poschodí. Chodba je již bez okna. Na skleněné stěně mě tentokrát vítají poletující motýli. Na konci chodby se mi otevřel pohled na otevřenou největší terasu, ozdobenou umě vytvořenými půlkulatými záhonky se skalničkami. Milý byl i pohled na velké doplňující květináče se zelení, na příklad i s pažitkou. Na tuto terasu budou moci vyvážet ležící obyvatele, dle jejich přání, i s lůžkem.

Dokonalá péče a prostředí pro nás. Krásná práce zahradního architekta. Terasa nebude potřebovat zvláštní údržbu a pohyb na ní bude bezpečný. Lze sestoupit po schodišti na terasu ve čtvrtém poschodí.

Z terasy se mi nabízí pohled na tři strany parku a mezi stromy probleskují i tenisové kurty. Kolem domova je tedy život, žádný izolovaný areál. Kdokoliv z obyvatel má možnost vyjít si z „domu“ a zase se „vrátit domů“.

I na chodbě na WC jsou jednotlivé kabinky vybaveny zvonky, k tomuto poznatku jsem dospěla při návštěvě jedné z nich. Před nimi je prostorná chodba s umyvadly. Zastavila jsme se na chvíli u otevřeného okna v chodbičce s sledovala stromy. Déšť šuměl. Tu se kmitl tmavý ocásek u jednoho ze stromů. Pak i hlavička s korálkovým očkem a najednou se bleskově začala šplhat na blízký strom veverka. Zase znamení života a přírodních krás, které budou v přítomnosti nás.

Zajímá mne i vybavení tělocvičny. Zdravím před tělocvičnou ochotnou sestrou „přímé obslužné péče“, paní Dagmar Hejdovou. Než k ní dojdu, míjím hlavní společenskou místnost domova. Dalo by se v ní i tančit. Už to vidím, jak krásná tu budou setkání obyvatel s dětmi, které nám budou přinášet radost svým zpěvem, hrou na nástroje, recitací a svojí přítomností.

Dávám se tedy do řeči se sestrou D. Hejdovou. Trpělivě mi vysvětluje, jak budou obyvatelé rozděleni do tří skupin, podle potřeby pomoci jim. Sestřičky mají trička odlišné barvy, pro lepší orientaci jejich náplně práce. O naše prádlo, viditelně označené, se postarají v prádelně. Nebudu muset prát, ani žehlit. To bude úleva!

Nakoukla jsem do tělocvičny. Také prostorná a plná světla a cvičebních pomůcek. Bude se v ní dobře protahovat naše tělo za dozoru sester, které nám rády poradí a pomohou.

Co potřebuje každý senior?

Klid, jistotu, laskavé srdce, ruku, která pohladí, ucho, které umí naslouchat a pocit, že jsme na světě ještě potřební a ne na obtíž a opuštění. Každého z nás čeká stáří a s ním i spojené problémy.

Nebojme se stáří

Co závěrem? Stojím na chodbě u okna a můj zrak směřuje na terasu, nyní ještě bez přítomnosti nových obyvatel. Ostatně, dnes by i tak byla terasa liduprázdná, jelikož déšť setrvává.

Budoucí domov se zaplní a ožije již v srpnu prvními seniory. Přeji jim ze srdce, aby každý z nich překonal záhy prvotní stesk po svém dosavadním bytě, kde mu byla blízká každá drobnost, prostě vše, nač byl dosud zvyklý.

Stáří je pro každého z nás vykročením „do neznáma“. V podvědomí nás souží nevyslovitelná otázka: „Jaké zakončení mého života je nachystáno právě pro mne ? Budu v poslední chvíli sám?“

Nebojme se, nikoliv! V novém domově nás čeká tolik dobra, které se některým dosud nedostávalo ani od našich blízkých. Není divu. V uspěchané době, která je plná nejistot, nemají mnohé děti na své rodiče čas, i kdyby se chtěli o ně starat, nebo bydlí vzdáleni mnoho kilometrů od nich.

Déšť pomalu ustal. Setkala jsme se s obětavostí personálu, který je obdařen vnitřním klidem, laskavostí a pochopením. Věřím, že budou obyvatelé v novém domově spokojeni.

Rozloučení

Má pouť v domově je pomalu u konce. Myslím si, že by bylo vhodné seznámit i vnoučata s areálem, kam by měla v budoucnu chodit navštěvovat nejen své nynější prarodiče, ale s postupem let i své rodiče. Některé děti by se potřebovaly naučit vnímat ohleduplně stáří a mít k němu i úctu. Všichni jsme na tomto světě jen dočasní hosté.

Došla jsem k závěru, že určená částka za pobyt v domově je úměrná nabízeným službám. Našim dětem ubude velká starost o nás, pokud budeme v domově v sadech. I kvůli mým dvěma synům, kteří žijí v Ostravě, jsem si podala předběžnou žádost o pobyt. Mohu ji využít dle potřeby a mám jistotu, že nebudu muset nejen prát a žehlit, ale ani shánět nákupy, mít starosti s vyřizováním pohledávek na úřadech, cesty k lékařům, na rehabilitaci a pod. Budu mít jistotu, že se o mně postarají sestry, nebudu-li se moci pohybovat, nebo budu-li nemocná. Synové budou mít méně o jednu velkou starost, co bude s jejich mamkou.

Děkuji sestrám a personálu za zodpovězení mých otázek. Svými řádky bych ráda přiblížila detailněji pohled na život v domově. I o případnou evakuaci je postaráno.

Loučím se v tuto chvíli, na jak dlouhou dobu, nevím, s oázou jistoty a klidu. Škoda, že prší. Až zasvítí slunce, prohřeje a prosvětlí ještě více celou budovu.

„Můj dům, můj hrad“

Poseděla jsem si ještě půl hodiny v hlavním vestibulu u projekce, abych dokončila své zápisky a vstřebala množství dojmů. Prošel kolem i pan Mgr. J. Scháněl a ohleduplně zeslabil zvuk u projekce, když mne uviděl. Jak pozorné.

Po třech hodinách vycházím ven z budovy a doprovázejí mne i poslední tóny varhanní hudby, která doprovázela v tu chvíli projekci. Jak na objednávku.

Ještě se zastavuji pod stromem, který mne již upoutal a otáčím se. Při zpětném pohledu mně napadá věta „Můj dům, můj hrad“. Ano, i tento příměr je vhodný, nebo „Otevřená náruč“. Tak i areál se stane životním hradem, za jehož ochrannými zdmi nás čeká nejen pocit bezpečí, ale i obrana proti vnější sobeckosti, neúctě, netrpělivosti, posměchu, mnohdy i pohrdání a ubližování i okrádání.

Mládí by se mělo naučit mít úctu ke stáří, k jeho životním zkušenostem a moudrosti. Opuštěného člověka potěší už pouhý slušný pozdrav, byť od cizí osoby. Mladí lidé se snad také časem naučí starým lidem pomáhat. Děkuji za nás, seniory.

Cesta domů

Co mne čeká doma ? Prázdný byt, shánění opravářů, nedoplatek při vyúčtování za topení ve výši 6.000,- Kč a podobné radosti. Na druhé straně mám byt velmi chladný.
V „Otevřené náruči“ , nebo v „Hradě“ budu, krom jiného, zcela ušetřena podobným nepříjemnostem.


Machová


18.8.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Režisér Marek Najbrt natáčí v prostoru hradu v Ledči nad Sázavou filmovou pohádku Čertí brko.
25

Hrad v Ledči obsadili filmaři. Natáčejí pohádku Čertí brko

Fotbalisté Nového Rychnova vybojovali první bod, když doma remizovali s celkem Habrů. Pro hosty to byla první bodová ztráta v sezoně.

Nováček má první bod, remizoval s Habry

Počátky srážely chyby v defenzívě, ale šest gólů vše vynahradilo

Pelhřimovsko – Rezerva fotbalistů Žirovnice nastřílela Budíkovu šest gólů a posunula se na špici tabulky Poutník ligy. Zaujaly dvě překvapivé remízy. Pelhřimovský Maraton nedokázal udolat Červenou Řečici, jen bod si z Lukavce odvezla Horní Cerekev.

Střelci Pacova a Kamenice selhali, na hřišti soupeře uspěla pouze Žirovnice

Pelhřimovsko – Fotbalisté Žirovnice se svým fanouškům omluvili za týden starý debakl na vlastním hřišti. Po dobrém a hlavně takticky zralém výkonu vyhráli v Třešti.

Čtyři góly Štěpána nestačily, béčko Plačkova přišlo o vítězství v závěru

Pelhřimovsko – Střelecké manévry nabídl zápas prvního kola IV. třídy mezi Plačkovem B a Novou Cerekví. Po čtyřech trefách Štěpána sahali po vítězství domácí fotbalisté, Nová Cerekev ale v samém závěru vyrovnala. Podobný scénář mělo i utkání v Častrově, tam naopak v hodině dvanácté srovnávali domácí. Body z hřiště soupeře vezla Vyskytná, které se povedlo vyhrát v Jiřicích.

Božejov bral v Hořepníku body a ukázal i gesto fair play

Pelhřimovsko – Bezpochyby největší událostí úvodního kola III. třídy je divoká přestřelka v Petrovicích. Fotbalisté Horní Vsi překonali domácího brankáře jedenáctkrát.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení