„Tenkrát se soutěž jmenovala ještě Miss Poupě,“ zavzpomínala Říhová na tehdy ještě humpolecké klání porotkyně, která má pokaždé na povel hlavně nácvik chůze a jevištního vystupování. „Velkou výhodu měly holky, které soutěžily už vloni. S nimi to bylo jednodušší. Přestože rozdíl byl patrný, i nové účastnice se učily rychle,“ pochválila dívky sedmatřicetiletá porotkyně, která má s tímto odvětvím nepřeberné zkušenosti.

Molo jako hodně tvrdá zkušenost

V roce 1994 se probojovala do semifinále Miss České republiky, poté zkoušela štěstí na přehlídkovém molu.

„Ta práce je ale ve skutečnosti trochu smutnější, než navenek vypadá. Vládnou tam hodně tvrdá pravidla. I známější modelky dostávají často pocítit, že ony nejsou samy o sobě ničím,“ podotkla Říhová, v současnosti majitelka zavedeného salonu krásy.

A lze vůbec porovnat zákulisí dívčí soutěže s její dospělou obdobou? „Zásadní rozdíl spočívá v důrazu na dodržování stanovených pravidel. Já sama třeba s těmi mladými děvčaty soucítím, snažím se jim vyjít vstříc. V opravdové, velké Miss se nikdo s nikým nemazlí. Buď se přizpůsobíte, nebo půjdete,“ doplnila Iveta Říhová.