Soudce vyslechl dvě svědkyně údajných Mojžíšových výhrůžek pronesených na samotě nedaleko Útěchovic, kde obžalovaný hledal Erika I., jednoho z dlužníků.

Shodou okolností se jednalo o dvě ženy, které měly vypovídat již minule. Ze soudní budovy nakonec utekly. Tentokrát je předvedli policisté. „Nechtěla jsem vypovídat, dostala jsem strach,“ odůvodnila své rozhodnutí jedna z nich, která tentokrát sice mluvila, odmítala se ale otočit k lavici obžalovaných.

Žena popsala okolnosti Mojžíšových návštěv následovně. „Byli u nás se stavitelem Pilským hned několikrát v noci. Začal bouchat na dveře, ať prý jde ven Erik, že s ním má nějaké vyřizování. Když jsme řekli, že není doma, znervózněl a začal nám vyhrožovat zlámáním nohou,“ řekla svědkyně.

Nervy pracovaly

Podle ní se Mojžíš dokonce jednou zmínil, že on je vlastně ten hodný. „Říkal, že v autě mají baseballovu pálku a sedí tam jeho kamarád Vacíř, který nemá rád cikány,“ dodala.

„To je lež! Já jsem tam přece vůbec nebyl,“ zahřímal zpoza ní Vacíř. Protože žena odmítla vypovídat, nechal soudce vyvést obžalované za dveře.

Svědkyně pak dále poznamenala, že pokaždé zůstalo pouze u výhrůžek, byť peprných. To potvrdila i Dagmar H., bývalá družka muže, po němž se tehdy Mojžíš sháněl.

Druhá svědkyně na přímý dotaz státního zástupce vyjmenovala výhrůžky, jimiž je Mojžíš měl počastovat. „Řekl, že nás zbije, že mě odveze, že si ze mě udělá šlapku. Násilí se nikdy nedopustil, strach jsme ale pochopitelně měli,“ pravila Dagmar H, která také přiznala, že právě ze strachu hledaného druha párkrát zapřela. „Bála jsem se, že by ho zmlátili.“

Obě vyslýchané ženy Mojžíše ale posléze vyhledaly samy. „Vypravili jsme se za ním raději ještě s jedním mužem. Našli jsme jej v pelhřimovské restauraci Máj,“ přitakala svědkyně.

Ženy nakonec vyhledaly Mojžíše

Důvodem schůzky byla prosba, aby je Mojžíš už nechal na pokoji. „Řekly jsme mu, že je nám to nepříjemné, ať už do Útěchovic nejezdí. On souhlasil. Prý se nemusíme vůbec ničeho bát, a že si své pohledávky už vyřeší s Erikem jinak. Od té doby se tam už neukázal,“ vysvětlila první zpovídaná žena.

Když dostal slovo sám Mojžíš, potvrdil, že k Útěchovicím skutečně jezdil. Dvakrát, třikrát tam byl. „Ale dělal jsem jenom doprovod staviteli Pilskému, který tam měl pohledávku. Jeho žena nechtěla, aby se trmácel někam na samotu dočista sám. A k lidem jsem se tam choval slušně,“ namítl muž obžalovaný mimo jiné právě z mnohočetných výhrůžek.

Musela přesednout

Ten se s dlužníkem nakonec setkal. A nasměrovala jej za ním právě bývalá přítelkyně Erika I. „Jeli jsme s bratrem od matky z Chotěboře. Na cestě nás zničehonic obklíčila dvě auta, celkem v nich mohlo sedět pět lidí. Museli jsme zastavit. Vacíř mi řekl, ať přesednu do jeho auta a dovedu jej za Erikem. Že musím vědět, kde je. Jinak, že dají bráchovi přes hubu,“ vypověděla Dagmar H.

Vytahané ucho, modřina pod okem

Násilí se s výjimkou zatahání sourozence za ucho nekonalo. Žena poslechla a dovedla je před želivský hostinec Na Želivce. Když tam vymahači hledaného spatřili, o ženu ztratili zájem. „Co bylo pak, to nevím. Ale Erik mi říkal, že ho zbili a zkopali. Pod okem měl viditelný monokl. A musel jim dát deset tisíc korun,“ dodala žena, která svého druha viděla až druhý den.

Když dostala prostor obhajoba, Vacíř se optal svědkyně, zda mu někdy volala či posílala textovou zprávu.

Dluhy měli také sami mezi sebou

Odpověděla, že ne. „Já jen, že jste mě pak sama upozorňovala, že váš druh dluží peníze i přímo vám, že nevíte, co s ním. A ať jej dojedu zbít do Nové Bystřice. Já jsem vám řekl, že tohle nedělám,“ podotkl Vacíř, který vyslovil i domněnku, že na Erika I. si mohl počíhat i přímo otec svědkyně, neboť dlužník okradl celou útěchovickou komunitu.

Žena mlčela, nevyplacené odměny za práci na stavbě jejich bývalým spolubydlícím ale nepopírala. „Vím, že s nimi není srovnaný.“ Soudce Zach plánoval vyslechnout právě otce této svědkyně a Erika I., který podle žalující strany dostal od vymahačů nařezáno. Nedostavili se, i o jejich dopravu k výslechu se postará policejní eskorta.