Lichtenberg loni v březnu v Brtnici na Jihlavsku zapálil před rodinným domem auto své bývalé přítelkyně. Vůz byl zaparkovaný jen několik centimetrů od zdi domu pod okny do kuchyně. Podle soudu bylo pouze otázkou štěstí, že oheň nepřeskočil na dům, kde v té době spalo šest lidí.

Už šestnáctkrát odsouzený Lichtenberg byl rozhodnutím soudu překvapen. A rozčarování neskrýval ani jeho obhájce Tomáš Sedláček. „Je to špatné rozhodnutí. Čekal jsem spíše, že soud změní právní kvalifikaci a vynese mnohem mírnější trest," řekl po rozsudku Sedláček.

V závěrečné řeči navrhoval pro svého klienta, aby ho obžaloby z pokusu o vraždu zprostil a překvalifikoval na poškozování cizí věci. „To, že auto zapálil, můj klient nepopírá, ale aby byl odsouzen za pokus vraždy na více lidech, je podle mne zvrácené," vyjádřil se obhájce.

Jenže soudce byl neoblomný. Řekl, že Lichtenberg jednal v nepřímém úmyslu. Recidivista se ústy svého obhájce proti verdiktu hned na místě odvolal. Nesouhlasí ani s náhradou škody. Naopak nic nenamítal proti uložené ústavní protidrogové léčbě. Státní zástupce si na případné odvolání ponechal lhůtu. Případem se tak ještě bude muset zabývat Vrchní soud v Olomouci.

Robert Lichtenberg přijel loni v březnu do Brtnice s pětilitrovým kanystrem, v němž měl směs benzinu a nafty. V noci pak v Jihlavské ulici směsí polil auto expřítelkyně, kanystr položil na střechu vozu a zapálil kapesníčky. Auto se během chvilky ocitlo v plamenech.

Lichtenberg z místa odjel, aniž by se oheň jakkoli pokusil uhasit. „Nebýt sousedky, která si hořícího auta včas všimla a zavolala na tísňovou linku, mohly být následky daleko tragičtější. Auto bylo zaparkované pouhých dvacet centimetrů od rodinného domu a pod okny do kuchyně," upozornil žalobce Jiří Morava.

V domě tou dobou spalo šest lidí. Kromě Lichtenbergovy bývalé přítelkyně dalších pět nejbližších příbuzných, včetně dvou dětí. „Obžalovaný znal rozmístění jednotlivých místností v domě. Věděl, kdo v jakých pokojích přespává. Také věděl, že se v domě nesvítí a že s ohledem na pokročilou noční hodinu všichni uvnitř spí. Kdyby se nepodařilo oheň včas uhasit, lidi v domě byli ohroženi na životě. Obžalovaný dokonce s takovým následkem počítal," uvedl Morava.

Obhájce s tím nesouhlasí. Lichtenberg se k zapálení auta přiznal, ale rezolutně odmítl, že by měl v úmyslu někoho zabít. „Nikomu jsem ublížit nechtěl. Věděl jsem, že se nemůže nic stát. Byl to zoufalý čin, protože jsem v té době bral drogy a bylo to dáno i mou tehdejší situací. Vím, že to byla chyba," kál se Lichtenberg.

Motiv činu zdůvodnil trochu zvláštně. „Myslel jsem si, že když (bývalá přítelkyně) nebude mít auto, tak mě bude zase potřebovat," uvedl.

Přítelkyně se s Lichtenbergem rozešla, protože zjistila, že ji připravil o peníze a věci z bytu, které prodal.

Zhrzený Lichtenberg to neunesl a bývalé přítelkyni posílal zastrašující SMS zprávy.

Když žena zjistila, že má i prsty v zapáleném autě, začal jí recidivista vyhrožovat, což policie nakonec kvalifikovala jako zločin vydírání na svědkovi. „On chtěl, abych s ním chodila dál. Chtěla jsem to ukončit a už se s ním nevidět, ale začal mi vyhrožovat," popsala u soudu oběť.

Lichtenberg se v té době choval jako utržený ze řetězu. Půjčoval si auta, která nevracel, a navíc z nich kradl součástky.

Od ledna do března 2014 se ubytoval ve třech hotelích v Jihlavě a v Humpolci. Ani jednou nezaplatil a z hotelových pokojů si ve dvou případech dokonce odnesl televize a prodal je.