VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nejspokojenější jsem u zvířat, říká studentka

Miletín – Dvaadvacetiletá Anna Holendová odmalička miluje zvířata. Není divu, vždyť vyrůstala v prostředí, a hlavně v rodině, kde zvířata vždy byla součástí každodenního života.

9.8.2013
SDÍLEJ:

Anna HolendováFoto: Aneta Slavíková a archiv Anny Holendové

I v současné době u nich doma chovají typická hospodářská zvířata, jako jsou slepice, králíci či prasata. Kromě toho s nimi žijí domácí mazlíčci – dvanáctiletá německá doga Asta a  tři kočky. Dokonce se starají i o kozla kamerunského. Když se tedy po úspěšném složení maturitní zkoušky na humpoleckém gymnáziu rozhodovala, co dál studovat a čemu se pak v budoucnu profesně věnovat, Česká zemědělská univerzita v Praze pro ni byla jasnou volbou. Loni v létě pak musela Anna v rámci svého studia absolvovat povinnou praxi. Vybrala si jihlavskou zoo.

Bylo pro vás těžké rozhodnout se, co z nabídky praxí vybrat?
Česká zemědělská univerzita nám nabídla několik možností, přes praxe v zoologických zahradách po celé republice, praxe u veterinářů až po práci ve výcvikových stanicích pro psy. Já si jihlavskou zoo zvolila vlastně okamžitě. Jednak byla mému bydliště nejblíže, a jednak mě vždy zajímalo zákulisí zoo obecně.

Jak dlouho jste tam pracovala?
Celkem čtrnáct dní. Spíš než praxi jsem to ale považovala za brigádu. Bylo to v létě a kromě toho jsem loni ani nikde jinde nepracovala.

Jaký je tedy podle vás rozdíl mezi letní praxí a letní brigádou?
Asi hlavně ten, že praxi jsem měla neplacenou. (úsměv) Letní brigádu jsem předtím měla každý rok, a když to porovnám s praxí v zoo, tak nevidím výrazný rozdíl, pracovat jsem musela vždy. Možná bych ale ještě měla dodat, že v rámci praxe mi ošetřovatelé museli ukazovat, co všechno oni dělají, takže na praxi jsem se asi víc dívala než třeba na brigádě.

Která z brigád tedy byla pro vás ta nejlepší?
Pracovala jsem ve výrobě sušenek, jako dělnice v jedné dřevozpracující firmě, jako pokojská v penzionu a pak také jako ošetřovatelka dojnic v zemědělském družstvu. Nejspokojenější jsem prostě u zvířat, takže mě hrozně zklamalo, když se ke mně ve družstvu zachovali nekorektně. S praxí v zoo to totiž pro mě byla nejlepší práce. Naopak v zoo ke mně byli její zaměstnanci hrozně milí, opravdu se snažili, abych si odsud odnesla informace i zážitky.

Jak vypadal váš typický pracovní den v zoo?
To se lišilo den ode dne. Cílem bylo, abych získala co nejvíce praktických zkušeností. Jak už jsem zmínila, možná bylo důležitější co nejvíce vidět než toho co nejvíce udělat. Nicméně každý den jsem musela uklízet kotce a připravovat krmné dávky pro zvířata. Ke všem zvířatům jsem se ale nedostala, byla jsem u šelem, opic, surikat a ptáků. Nejvíce času jsem strávila v kuchyni loupáním a krájením ovoce a zeleniny na krmení.

Věděla jste přesně, kdy a kde vás budou ošetřovatelé potřebovat a co budete konkrétně dělat?
Šla jsem tam, kam mě někdo z personálu jako první povolal. Jinak se vždy začínalo úklidem. Nejdříve se zašlo k velkým šelmám a pak k těm malým. Zvířata se vypustila z kotců do meziprostorů a my jsme potom spláchli jejich exkrementy a zbytky potravy. Pak se jim tam nechalo čerstvé krmení.

A to jste se nebála, když jste se pohybovala v bezprostřední blízkosti levhartů nebo tygrů?
To byl samozřejmě hrozný adrenalin. Představte si, že vás od tygra dělí „jen" mříž a vy tam uklízíte. Navíc třeba na levhartech jsem vyloženě viděla, že kdyby se ke mně dostali, tak to nepřežiji. Bylo skutečně nutné zvířata před úklidem zavřít a hlavně pečlivě zajistit. Kontroluje se to opravdu opakovaně, protože malá nepozornost vás může stát život.

Jaký typ práce vám „sedl" nejvíce?
Úklid mi nevadil, ale největší zážitek nemám ani tak z práce jako spíš ze setkání s těmi zvířaty. Mohla jsem si například pochovat koťátko irbise. To by se mi jako obyčejnému návštěvníkovi zoo určitě nepoštěstilo. Velkým zážitkem bylo také krmení medvěda malajského, kdy mi ošetřovatelka nasypala do ruky červy a medvěd mi je přes mříž jedl přímo z ruky. Vtipné bylo i krmení tuleňů, kteří chytají ryby rovnou do tlamy.

Našlo se tam i nějaké zvíře, které vám takhle roztomilé rozhodně nepřipadalo?
Kromě těch levhartů mě vytáčel ara hyacintový. Ten se dal pohladit jen od své ošetřovatelky. Když jsem se o to pokoušela já pod jejím dohledem, měl tendenci mě klovat. To naopak lemuři se ode mě nechali velice rádi drbat v podpaží. Nosila jsem jim hrozny a oni za mnou běhali jako pejsci. Sice mě také jeden z nich kousl, ale jen tak „láskyplně". A úplně nejsympatičtější mi byl tapír jihoamerický, to mě až velice překvapilo, jak se hrozně rád mazlil.

Napadne vás nějaký nepříjemný zážitek ze zoo, na který nikdy nezapomenete?
Asi na přípravy potravy pro šelmy a masožravce obecně. Protože mám ráda snad opravdu veškerá zvířata, tak jsem si za těch čtrnáct dní nemohla zvyknout, že šelmy krmíme jinými zvířaty. To je asi další věc, kterou si člověk hned neuvědomí. Ale myslím si, že za nějaký čas bych se s tím asi smířila.

Měla jste určitý přístup do zákulisí zoo. Myslíte si, že „divoká" zvířata snáší dobře život v zajetí?
Podle mého názoru, a také podle vyposlechnutých informací ze školy, není úplně nejvhodnější chovat konkrétně kočkovité šelmy v zajetí. Myslím si, že málokterá zoo jim může nabídnout dostatek prostoru a také obohacení prostředí. Pozorovala jsem tam na nich totiž typická stereotypní chování, což nasvědčuje tomu, že jsou ta zvířata nervózní nebo unuděná, protože nemůžou plně projevit své přirozené chování. Jedno z nich je například to, když šelma chodí po kotci delší dobu sem a tam.

Zaujala vás tato práce natolik, že byste o ní do budoucna uvažovala jako o stálém zaměstnání?
Kdybych měla takovou možnost, asi bych neváhala a vzala ji. Ale příprava těch masitých krmných dávek by pro mě byla asi náročná, mám opravdu ráda všechna zvířata. Na tohle bych si tedy musela zřejmě dlouho zvykat, ale na druhou stranu si myslím, že ten zbytek by mi to nejspíš plně vynahradil.

Co říkáte na současné rozšiřování jihlavské zoo?
Já tam byla v době, kdy to bylo ještě rozestavěné. Teď už tam jsou třeba žirafy. Musím říct, že se mi to velice líbí, protože lidé, co tam pracují, mají k tomu všemu hezký vztah. Chybí mi tam ale například sloni, ty mám moc ráda, ale chápu, že ti jsou nároční jak na prostor, tak asi i na péči.

Jaké máte plány do budoucna, co se dalšího studia týče?
Tento rok jsem ukončila bakalářský obor s názvem Zoorehabilitace a asistenční aktivity se zvířaty. V magisterském studiu pak budu pokračovat s oborem Reprodukční biotechnologie, který je rovněž na pražské České zemědělské univerzitě.

Proč ta změna?
Můj bakalářský obor byl sice zajímavý, hlavně tedy teoretické předměty jako živočišná anatomie, fyziologie a genetika, ale s postupem času jsem zjistila, že tu bude problém s uplatněním. Pak jsem v nabídce naší školy objevila obor Reprodukční biotechnologie, který, alespoň ve svém popisu, nabízí spojení toho, co mě bavilo na bakaláři, a navíc slibuje lepší uplatnění, například v centrech asistované reprodukce či v humánních laboratořích.

Anna Holendová
Pochází z Miletína, nyní ale kvůli studiu bydlí přechodně také v Praze. Vystudovala Gymnázium dr. Aleše Hrdličky v Humpolci a letos v červenci složila státní bakalářskou zkoušku na České zemědělské univerzitě v Praze. Zatím je svobodná, ale má přítele. Mezi její zájmy patří kromě zvířat hra na kytaru, příčnou flétnu a četba. 

Aneta Slavíková

Autor: Redakce

9.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Cecilka dětem pomáhá se strachem z bílých plášťů

Cecilka dětem pomáhá se strachem z bílých plášťů

Ilustrační foto.

Žena s kalendářem v hlavě se pokusí o rekord

Víno poteče proudem, cimbálovka bude hrát

Pelhřimov – Zcela novou akci připravují na pátek 20. října v Pelhřimově. Do města rekordů totiž zavítají vinaři ze známých vinařství a zahrají cimbálové skupiny.

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

Pokud chcete ještě něco vědět před volbami od kandidujících stran, máte šanci se zeptat právě teď. Deník ji vašim jménem položí už ve čtvrtek 19. října, tedy den před parlamentními volbami, desítce lídrů politických stran při závěrečné předvolební debatě v sídle listu.

Přibyl zajistil Pacovu únik od dna

Pelhřimovsko – Domácí slavili. Fotbalisté Kamenice před vlastními fanoušky porazili Žirovnici, Pacov si zajistil výhrou nad H. Borovou únik od dna tabulky.

Želiv završil šokující obrat dvěma góly v nastavení

Pelhřimovsko – Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, zpívali už Werich s Voskovcem. Deváté kolo III. třídy to jen potvrdilo. Fotbalisté V. Chyšky prohráli v Humpolci navzdory třígólovému náskoku. Ještě hůře dopadla H. Ves, ta nebodovala přestože vedla už 4:0.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení