Mísí se tu řada vůní včetně těch exotických, na obalech přiváženého zboží jsou cizojazyčné nápisy. Sušené švestky, meruňky či oříšky se sunou po pásech a padají do velkých trychtýřů. Mezi zaměstnanci bychom bez problémů přehlédli technického ředitele Lukáše Kratochvíla. Není v saku a kravatě, ale v oblečení spíše do „terénu", u pasu obří svazek klíčů a v ruce mobil. Z jeho vyprávění je jasně vidět, že ho práce baví, a zároveň působí přirozeně.

Při založení firmy se mnozí trochu divili jejímu sortimentu, ale dnes podnik prosperuje a má nejmodernější stroje ve svém oboru.
Jak vlastně celý nápad před 21 lety vznikl? Otec Lukáše Kratochvíla Bohumil, majitel firmy, před rokem 1989 pracoval v Praze ve státním podniku Koospol, který se podílel 
na zahraničním obchodě.

Získané kontakty pak využil, když v roce 1992 zakládal vlastní rodinnou firmu. Rozhodl se ji řídit z Prahy, ale „fabrika" se zázemím vznikla v jeho rodné Horní Cerekvi – 
v opouštěných pobočkách nejprve Modety, pak i kartáčoven. Město tím pádem nemuselo řešit, co s opuštěnými průmyslovými budovami.

Strategie byla přibližně takováto: Vyjít vstříc lidem, kteří kdysi v obchodech hlavně před Vánocemi stáli fronty na buráky. Před rokem 1989 mimochodem byly v tuzemsku jen tři balírny tohoto typu. „Začínali jsme s lopatkami a s pytlíky secvaknutými sponkami. Postupem času jsme koupili repasované stroje, teď jsme rozšířili sklady 
a stále zlepšujeme výrobní podmínky," vysvětluje Lukáš Kratochvíl.

Na podzim je největší nápor

Dnes se IBK Trade soustředí hlavně na dovoz, zpracování 
a balení ořechů, sušeného ovoce a semen – produkce čítá 80 různých výrobků.
Samotné sušení probíhá 
v zemích, kde plody vyrostly, aby se nemusela přes hranice převážet „voda". Při sušení se totiž váha plodů sníží osmi- až desetinásobně.

Podnik je největším zaměstnavatelem ve městě. Dává práci až 30 stálým a 70 až 100 externím zaměstnancům, část tvoří agenturní zaměstnanci. „Nájemní" síla pomáhá hlavně v posledním čtvrtletí roku, o sortiment je totiž největší zájem před Vánoci. „Sezona nám začíná koncem srpna. Za čtvrté čtvrtletí musíme vyrobit stejný objem jako za předchozí tři dohromady. Jedeme na tři směny," vysvětluje Lukáš Kratochvíl.

IBK Trade není jen „balicí" mezistupeň při cestě potraviny z původní země na trh. Také se tu třídí, seká, mixuje, frituje a praží. Zvláště třídění je podstatné pro kvalitu, a tím pádem pro to, aby firma neztratila zákazníky, které 
z většiny tvoří nadnárodní řetězce.
„Zákazníci jsou čím dál náročnější," upozorňuje náš průvodce a ukazuje dva obří nové stroje, u kterých se dostáváme do oblasti fyziky 
a chemie.

První je takzvaný optický sortér, umístěný v obrovské hale – zřejmě jediný v Česku. Když přijede kamion s oříšky nebo rozinkami z Íránu nebo z Gruzie – kupodivu se nevyplatí převoz letadlem – dopravní pás pochutiny z obřích pytlů vyveze do výšky.

Tam procházejí skenerem 
a mezi kamerami. Za pomoci měření odrazu vlnové délky povrchu produktu se odhalí nejen kamínky, nečistoty, stopky, ale u oříšků také hodnotí barevné a tvarové odlišnosti – tím pádem se hned pozná, když je slupka oříšků někde trochu odřená, a také kvůli tomu se může zkracovat trvanlivost výsledného produktu.

Druhý stroj má hodnotu asi 15 milionů korun, je ze Švédska a firma ho nyní  instaluje a testuje ve spolupráci s Vysokou školou chemicko-tech᠆nologickou v Praze. Laicky řečeno je to fritéza na oříšky na principu nepřímého ohřevu oleje, což má za důsledek hlavně to, že se nic nepřipaluje a olej se neustále za chodu filtruje.

„Ještě více se začínáme specializovat na vlašská jádra, která nakupujeme 
v České a Slovenské republice a chceme je dále nabízet do zahraničí. Časem chceme více rozjet dražované výrobky," dodává technický ředitel firmy, která je dnes v Česku jedničkou ve zpracování suchých plodů. Dražování je téměř ruční práce, obnáší totiž mimo jiné až dvanáctivrstevné máčení plodu v kvalitní belgické čokoládě.

Berou výhradně český mák

Zajímavostí jsou také výrobky z máku, které se zpracovávají výhradně z kvalitního českého máku, přestože největším producentem této plodiny je Turecko.

Lukáš Kratochvíl s úsměvem dodává, že třeba v Německu je trendem, že tamní hospodyně si už dnes raději koupí předem namletý mák 
s cukrem, než aby si ho samy umlely. Švestky se pro změnu vozí z Chile, jsou odolnější než naše. Vidět původní plantáže 
a způsob pěstování v často exotických zemích je podle Lukáše Kratochvíla velmi podnětné, i když on sám přiznává, že na cesty moc času nemá, a tuto záležitost i nadále přenechává svému otci.

„Mimochodem lidé často používají označení turecké hospodářství pro něco, co nefunguje, ale v Turecku třeba stát stanoví cenu lískových oříšků a nikdo nemůže jít pod ni. Tím lépe podpoří domácí produkci," poukazuje na svou zkušenost Lukáš Kratochvíl.

Výrobky IBK Trade mají mezinárodní certifikáty i ocenění typu Klasa. Samozřejmým trendem jsou bio- a takzvané fair-trade výrobky, tedy ty, na jejichž vypěstování nebylo zneužito například dětské práce.

„Zvláště řetězce si to hodně hlídají, některé dělají i takzvaný etický audit. Nesmí se také dovážet geneticky modifikované potraviny," upozorňuje Kratochvíl.

Podle něj je pro kvalitu kromě třídění důležitý hlavně způsob skladování. Hlavní skladová hala, kde se neustále pohybují vysokozdvižné vozíky, má stálou teplotu pod deset stupňů Celsia. „Málokdo ví, že máme lepší skladovací podmínky než některé řetězce, kde jsou výrobky běžně vystaveny teplotám přes dvacet stupňů," dodává Kratochvíl. Kvůli vyšší teplotě skladování se totiž ve výrobku mohou „probudit" některé organismy, jako například potravinoví moli – zavíječi.

Takže i když IBK Trade splní veškeré normy a není schopna zavíječe v první fázi odhalit – odpovědnost pak ale i přesto padá na ni. „V budoucnu uvažujeme o technice, která se používá v USA – je 
to krátkodobý mikrovlnný ohřev produktů, při kterém vajíčka zavíječe zničí teplotní šok," přibližuje metodu Lukáš Kratochvíl.

Jeho heslem je vydělané peníze dát zpět do firmy. To se projevuje i v neokázalém prostředí kancelářských prostor. Tady si na koberce a luxusní židle nepotrpí. Stoly v zasedací místnosti jsou úsporně sestaveny ze stejných regálů jako ve skladu. A sám Lukáš Kratochvíl nerelaxuje někde u golfu, ale u další práce – a tou je zemědělství, tentokrát to vysočinské. „Zbude mi na něj čas o víkendu," usmívá se. Spolu s bratrem Davidem hospodaří na pozemcích 
v okolí Horní Cerekve.