Když přišel před devatenácti lety do Jihlavy, byl podle svých slov mladý, nezkušený a ani nevěděl, jak se řekne česky pivo. Nyní s nadsázkou říká, že je stále mladý, ale už zkušený, a provozuje pivnici s osmnácti druhy piv. Kromě toho také diskotéku, catering, obří letní festival, hotel, restauraci nebo taxislužbu. V neposlední řadě je šéfem rodinného podniku Moravské kovárny. Osmačtyřicetiletý podnikatel Rudolf Penn původem z Rakouska se nebojí ničeho. Tvrdá práce bez zbytečných řečí, to je podle něj recept na úspěch. Kvůli rozsáhlému byznysu v Jihlavě ale leží hodně lidem v žaludku. „Lidi řvou, když tady Penn něco dělá, ale ať přijdou se svými nápady a začnou taky něco dělat," vzkazuje.

Vy jste původem z Rakouska. Jak jste se dostal do Česka a konkrétně do Jihlavy?
Od roku 1987 jsme měli v Rakousku malou kovárnu. Otec to tak razantním způsobem rozjel, že jsme hledali subdodavatele. Tenkrát nám jeden z dodavatelů řekl, pane Penne, proč kupujete stroje a nekoupíte si celou kovárnu? U nás v České republice takové jsou. Tak jsme hned sedli do auta a jeli jsme do Brna. V Brně se kovárna otci nelíbila, tak jsme jeli do Jihlavy. Když to otec viděl poprvé, tak říkal, uf, to je moc velké, ale líbilo se mu to. To bylo týden po revoluci. S majitelem se hned domluvil na spolupráci. Bývalý ředitel Moravských kováren pak otci nabízel akcie, to byla privatizace, a tak otec ihned koupil padesát procent a začal tady dělat pořádek. Byl tady ale pouze od pondělí do středy, pak se vracel do Rakouska. Takže tři dny v týdnu šly kroky s kovárnou dopředu, ale čtyři dny v týdnu dozadu, takhle to šlo do roku 1994.

To se ale bavíme o otci. Jak jste se do Jihlavy dostal vy?
Otec měl padesáté narozeniny, v tu dobu jsem byl mimo domov. Moc jsme spolu nevycházeli, ale na tyto narozeniny jsem mu řekl, ano tati, vrátím se zpátky, ale pod jednou podmínkou. Nemůžeme pracovat spolu. Tak mi rodiče řekli, dobře, jdeš do Jihlavy. Já na to, to je kde? Tak 1. ledna v roce 1996 večer jsem dorazil poprvé do Jihlavy. Moc dobře si ještě pamatuji tu modrou budku s červenou koulí nahoře tam u Krystalu, vypadalo to jako telefonní budka, ale bylo to na čerstvou vodu. To na mě tak nějak silně zapůsobilo, že si to pamatuji dodnes. (úsměv) Od té doby jsem tady. Neuměl jsem říct ani pivo nebo dobrý den.

Kolik vám v té době bylo?
To mi bylo 29, byl jsem mladý a nezkušený. Dneska jsem pořád mladý, ale už mám trošku zkušeností. (smích) Tak jsem začal pracovat v kovárnách a v roce 1999 jsme tady začínali první generální opravy. Dal jsem do kupy kvalitu a dodržování termínů dodavatelům a tak dále. Celou dobu jsme tvrdě pracovali a dnes jsme světová kovárna a v Evropě a patříme k nejlepším. Všechno funguje, kvalita je skvělá, a co je pro mě hlavní, vše, co tady je, je zaplacené. Nemáme úvěry ani leasingy. I krizi v roce 2008 a 2009 jsme přežili, sice těžce přežili, ale přežili. Čtyři sta lidí dostalo odstupné. Teď máme zhruba 720 zaměstnanců, jedeme pět dní v týdnu třísměnný provoz.

To jsou kovárny, ale jak to bylo dál? Teď provozujete i diskotéku, restauraci, taxislužbu…
V roce 2011 v létě za mnou přišel obchodní ředitel pivovaru a říkal mi, Rudo, pojď, kamaráde, uděláme si krásnou diskotéku, tady to chybí. Říkal jsem si, že má pravdu. Hudba mě vždycky bavila a taky lidi, společnost. Když jsem chodil do školy, byl jsem na brigádě na diskotéce pořád, taky jsem dělal DJ. Před třiceti lety jsem hrál naposled a dneska budu mít premiéru po třiceti letech. Budu hrát ve svém klubu. (úsměv) No ale jak to bylo? Ze společného plánu pak zbyl kvůli penězům jen můj plán a vznikl Club XANADU. Ten je dneska jeden z nejúspěšnějších klubů v České republice. Mluví se o nás všude, nevím, jestli kvůli tomu, že nás obdivují, nebo nenávidí.

Pak se k diskotéce ale přidala i restaurace…
S našimi návštěvami z celého světa jsme chodili do restaurace Buena-Vista. Měl jsem ji rád, všude jinde mi něco vadilo. Najednou na podzim roku 2013 jsem zjistil, že mají málo peněz například na nákup masa, pořád tam byl nějaký problém. Nemohli jsme si objednat šestkrát carpaccio, protože nebylo maso. Tak jsem tedy řekl, ano, dejte mi to, koupím to. Tak jsem to hned zmodernizoval, investoval jsem do nové kuchyně a v roce 2014 jsem udělal novou zahradu. Dneska je Restaurant Buena-Vista velmi úspěšná restaurace. Těším se na letní sezonu.

A restaurace vám zřejmě nestačila, tak přišla pivnice?
V prosinci 2013 za mnou najednou přišli z pivovaru a říkali mi, dole v DKO máme pivnici, nechceš to? Já jsem jim říkal, nechci, chci dělat catering, který byl v tu chvíli zatím jen o klobásách. Tak jim říkám, mě zajímají plesy. A tak jsem měl jednání s majitelem DKO a představil jsem mu svůj podnikatelský záměr. Pivnice dneska jede jinak, než to bylo původně v plánu. Vůbec jsem nechtěl tolik druhů piv a jídla, ale stalo se a dneska už jsme velký podnik. V Pivním Ráji máme osmnáct druhů piv a lidi si naší nabídky váží. Postupně nám narostl i XANADU-Catering, obsluhujeme až deset tisíc lidí denně. Když někdo přijde a řekne, zítra chci akci pro pět tisíc lidí, tak řeknu ano, bereme to.

Mluvíte pořád o tom, jak to všechno máte hezké…
To je pravda, ale to taky stojí spoustu peněz a úsilí. Já jsem opravdu workoholik, každý, kdo mě zná, si říká, že jsem blázen, že tolik pracuji. Lidi, kteří mě neznají, o mně říkají, že jsem, slušně řečeno, blbeček a tak dále a tak dále. A to ještě v únoru 2014 za mnou přišel majitel z hotelu Villa Eden a říká mi, chci ti ho prodat. Jsi jediný, kdo na to má. Tak si říkám, hmm, to je pěkné. Tak jsem se na to jel podívat, nebylo to nic moc, ale dneska máme nové konferenční místnosti včetně nové ozvučovací techniky, nově zrekonstruované pokoje… Vybavení je na čtyřhvězdičkové úrovni.

A proč k tomu všemu ještě přibyla taxislužba, kterou provozujete?
Potřebovali jsme lidi převážet z jedné provozovny do druhé. Z restaurace na hotel, z hotelu na klub a tak dále. Potřebujeme dopravu a taxislužby tady v Jihlavě nebyly na odpovídající úrovni, tak jsem byl vlastně přinucen si udělat XANADU-Taxi. Momentálně máme pět aut, ale plány jsou takové, že jich bude mnohem více. Motory jsou pořád teplé. (úsměv)

Za čím stojí ta vaše úspěšnost? Není to tak, že podniky dotujete?
To je dobrá otázka, potkávám se se spoustou lidí, kteří nejsou úspěšní a hledají pomoc u mě. Chtějí vědět, jak a co, a v čem to je. Většinou pak pochopí, že u mě je to jenom o tvrdé práci s lidmi a celé filozofii. Moje filozofie je taková, že když na něco nemám peníze na účtu, tak si to zkrátka nekoupím. Koupím to, až když peníze na účtu mám. Nemám žádné úvěry, leasingy, můžu jít v noci v klidu spát. Úspěšnost vyžaduje hodně tvrdé práce a férové jednání s lidmi. Navíc naši lidé jsou také myslím pěkně ohodnocení, mají pěkné peníze, dýška jim nechávám na sto procent. Jsou motivováni.

Zbývá vám čas na něco jiného než na práci?
Momentálně moc ne, jen málo. Práce je můj koníček a celá gastronomie je můj koníček. Upřímně řečeno, já si z firem neberu peníze, ani korunu, veškeré peníze nechám ve firmě na další investice, na další rozvoj a vývoj.

Takže si nekupujete zbytečně drahé oblečení a auta?
Ne, jsem skromný člověk, lidé mě vidí pořád jenom v teniskách, riflích a firemním tričku, teď tady sedím a mám tričko s logem MOKOV. Pak půjdu na klub a budu mít tričko s logem XANADU, to nejsou drahá trička, to jsou trička za 190 korun.

Naznačoval jste, že jste se setkal s nadávkami na vaši osobu. Slyšela jsem například i o tom, že konkurenční taxikáři v Jihlavě si volají vaše taxíky a pak nikdo nenastoupí…
To není jenom o zavolání, ale naši řidiči zažívají třeba i vybržďování. Kdo to dělá, ten je opravdu hustej, jak se říká. Je jen otázkou času, kdy ostatní taxikáři pochopí, že to může fungovat jen tak, jak to děláme my, tedy kvalitně. Ale my jsme skromní, nepotřebujeme Audi A8, nám stačí Superb. (smích) Když jsem měl autonehodu, vím, že se tady povídalo, že jsem tam měl zůstat…

Teď jste k tomu všemu ještě přidal provozování Sázava festu. Ozývají se takové hlasy, že si tady z toho děláte monopol, a že tu za chvíli všechno bude Pennovo. Co vy na to?
Nevidím to jako monopol, chci lidem ukázat, že za peníze, co zaplatí za pivo či jídlo, se dají nabídnout dobré služby na dobré úrovni. Nevidím to jako monopol, to bych si přece koupil všechny velké restaurace. Je pravda, že nás konkurence kopíruje. My jsme například začali v sobotu s hraním kapel a najednou to mají všichni. Jsme v hodně věcech první, přijde mi, že konkurence nemá nápady. Neříkám, že jsem zcestovalý, ale hodně se koukám a nechávám se inspirovat.

Odkud tedy čerpáte inspiraci?
Třeba minulý týden jsem měl v Rakousku pěkně servírovaný steak. Chci toto servírování ještě vylepšit a zavést v mých podnicích. Lidé to chtějí, chtějí to na stole dostat nějak jinak, jiným způsobem než doma. Člověk musí přemýšlet. Lidi tady jenom řvou, když Penn něco nového udělá, ale ať začnou dělat taky a neleží v posteli a vstávají v šest hodin ráno jako já. Ať začnou pracovat. Lidi nevědí, co se děje v mých podnicích. Všude máme registrační pokladny a jedeme všechno transparentně, a to si troufnu říct, že jsme jediní. Nemám zapotřebí mít problémy s finančním úřadem.

Říkal jste, že vstáváte v 6 hodin ráno. Jak tedy vypadá váš den?
Vstávám tedy v šest, jdu do koupelny a pak si sednu k počítači. Vyčistím si maily, které přišly tak od devíti hodin večer do rána, nesnáším plné mailové schránky, musí být pořád čisté. Potom se připravím do práce a v 8 hodin jsem v kanceláři v kovárnách. Od té chvíle se u mě dveře netrhnou, stále něco řeším. Taky už nedělám jak dříve dvakrát týdně velké porady, to není klíč k úspěchu. Klíč k úspěchu je motivovat lidi. Komunikovat. Všechno je to o komunikaci. Když nekomunikujete ve firmě, firma vám nebude prosperovat, když nekomunikujete v rodině, rodina nebude fungovat a výsledek je jasný. Rozvod. To je všude stejné. Komunikace. Komunikace. Komunikace.

A jak komunikujete? Jakým způsobem? Křičíte?
Už jsem relativně klidný. Jdu třeba dolů do kovárny a mluvím s lidmi, mluvím s lidmi i v hospodě u piva. Se všemi mám velmi blízký kontakt. Jak ty mně, tak já tobě, tím se řídím. Já se s lidmi dokážu domluvit, když je problém, vyložíme karty na stůl a řešíme ho. Pak s tím člověkem klidně zajdu na pivo. Základem ale je tvrdá práce.

Jak lidi motivujete?
Lidem stačí sem tam opravdu málo, jen když s nimi mluvíš, vysvětlíš problematiku. A jsme zase u té komunikace. Jde o to nemluvit jenom v kanceláři, kde je sucho, ale třeba i u piva. Já rád pracuji u piva, tam si řeknete hodně věcí. Jsme taková velká rodina a pracujeme skoro pořád, nonstop. Přestávám pracovat jen večer, když zavírám oči a usínám.