Stačí jen ráno co ráno otevřít okno, kancelář rázem prosytí vůně čerstvě upečených rohlíků ze sousední pekárny. Josef Sankot ji provozuje už celých dvacet let.

Jaké to bylo, začínat s pekařinou bezprostředně po revoluci?

Byla to zajímavá doba. Všichni jsme ihned vyrazili do Rakouska a viděli jsme tam ty všechny ty prosperující pekárničky. Každý to chtěl honem zkusit. Postupem času se ale ukázalo, že zase až taková legrace to není.

Vy jste se ale nejenom udrželi. Po městě máte už tři obchůdky.

Zjistili jsme, že nejlepší cesta je mít svoje vlastní prodejny. Zatímco před deseti, patnácti roky jsme většinu pečiva rozvezli po okolních obchodech, dneska už pro samé supermarkety pomalu není pro koho dodávat. Proto jsme se rozhodli otevřít ještě jednu prodejnu a také cukrárnu.

Dá se vůbec vlivu velkoprodejen nějak vzdorovat?

Pořád jsem přesvědčený o tom, že lidé tradiční, v podstatě ruční výrobu pečiva nakonec ocení. Pořád se najdou se zákazníci, kteří si k nám chodí pro chleba až ze sídliště. Z toho máme velkou radost.

Dobře, a jak se vám tedy daří?

Držíme se, není to ale jednoduché. Druhá polovina loňského roku byla z pohledu pekařů hodně špatná. Během podzimu nám dvakrát zdražili mouku. A právě mi volali, že chystají další navýšení. My přitom jít moc s cenou nahoru nemůžeme, ten tlak trhu tady prostě je.

Co by vám tedy nejvíce pomohlo?

Je to jednoduché. Jsme rádi, že si zákazníci naše pečivo i zákusky pochvalují. Jenom potřebujeme, aby jich začalo chodit ještě víc. Jedna věc mě ale doopravdy děsí.

Jaká?

Je to úbytek drobných obchodníků uprostřed města. Jeden po druhém končí. Je to tady teď samá banka a pojišťovna, cestovní kancelář, herna nebo bar. Lidi si pomalu odvykají nakupovat v centru. Jestli to takhle půjde dál, všichni si rovnou dojedou do marketů nahoře. Tady nebude ani noha.

Pomalu tedy nastává nejvyšší čas, aby se lidé opět vypravili podívat na západ, ne?

Přesně tak. Zrovna před Vánocemi jsem mluvil s jedním Rakušanem a on si pochvaloval, že tržby se po hubeném období opět začínají zvedat. Tamní pekaři ale mají oproti nám jednu obrovskou výhodu. Ceny veškerého jiného zboží jsou srovnatelné s těmi našimi. Jenom třeba takový kornspitz u nás stojí pětikorunu, tam euro. A to je dost podstatný rozdíl.