Tamní farář Tomáš Hajda v pátek v pravé poledne slavnostně vysvětil naleštěné tanky Rodinného minipivovaru Pacov.

Za jeho zrodem stál pocit znechucení a naštvání. „Už se mi nechtělo pít veškerá ta europiva i jim podobné patoky. Tak jsem si zkusil něco málo uvařit doma. Kamarádům to zachutnalo, a já jsem si řekl, proč to nezkusit s minipivovarem,“ vysvětlil Luboš Němec, sládek a majitel minipivovaru v jedné osobě.

Pomáhal odborník

S „vychytáváním“ receptury mu nepomáhal nikdo menší než Josef Krýsl, na slovo vzatý odborník, jehož jméno bylo dlouhé roky synonymem pro plzeňský Prazdroj.

Byl to on, kdo ochutnal pacovskou první várku, zároveň držel dozor nad kvalitou. „Hlavní zásluhu má ale někdo jiný,“ pravil skromně Krýsl.

Hosté pátečního slavnostního okamžiku si každopádně nová pacovská piva pochvalovali. „Žádný velký pivař rozhodně nejsem, to od Luboše Němce mi ale opravdu chutná,“ vysekl sládkovi poklonu pacovský starosta Lukáš Vlček. „Osobně si dám pivko hlavně na vytrávení po obědě. Skvělé je ale už jenom to, že tady po tolika letech znovu máme vlastní pivovar,“ přidal patriotský pohled na věc pacovský malíř Jiří Duffek.

Chmelařina procitla po čtyřiceti letech

Pivo se v Pacově vařilo podobně jako ve většině českých měst už od jeho založení až do konce roku 1969, kdy odtamtud odešel poslední sládek do Pelhřimova. Chmelová tradice se probudila zpátky k životu symbolicky téměř přesně po čtyřiceti letech.

V bývalé balírně oříšků uprostřed města, kde dnes kromě minipivovaru sídlí i restaurace, pro začátek připravují čtyři druhy piva.

Kromě borůvkového a zázvorového, která se u štamgastů mimochodem těší výrazně oblibě, je k mání i „klasika“, tedy pivo světlé a tmavé. A právě jim vetkli jméno samotní pivaři.

Příležitost vyjádřit svůj názor dostali prostřednictvím ankety. Ze všemožných názvů, které zájemci vkládali na internetové stránky či vyplňovali do letáčků přímo v restauraci, se sládkovi jako název pro tmavé pivo nejvíce zalíbil Pacovský černý Rabín.

Černý Rabín se doslova nabízel

Jeho světlejší obdoba ponese označení Pacovský Golem. „Nedaleko odsud stávala synagoga. Rabín se tedy přímo nabízel. Proč si něco půjčovat odjinud, když stačí sáhnout do minulosti,“ vysvětlil Vlastimil Simota starší, autor nápadu a shodou okolností muž, který bezprostředně po vysvěcení varny zasvěceně pohovořil o minulosti pacovského pohostinství a pivařství. A když domluvil, odmítl skleněný půllitr a se staročeským zvoláním „Dej Bůh štěstí“ se zhluboka napil z modré konvičky.

Sládek má jasno v tom, kam rodinný podnik nasměrovat. „V první řadě chceme vařit dobré české pivo, a to pomocí původního poctivého způsobu. Výhledově bychom rádi zásobovali pivem třeba ještě jednu, dvě pacovské hospody,“ pronesl Němec.

Kapacita by byla. Prozatím se počítá s ročním výstavem 500 hektolitrů, zařízení přitom umožňuje uvařit až 1200 hektolitrů ročně. „A pokud se bude dařit, možná časem vymyslíme i nějaký ten speciál, zřejmě trochu silnější voltáž,“ uzavřel Luboš Němec.

Rodinný minipivovar má požehnání

Hlahol a cinkání půllitrů v pacovském restauračním minipivovaru přerušilo požehnání.

Pacovskou varnu přišel vysvětit farář Tomáš Hajda. Ten ve své řeči popřál pivovarníkům především hodně zdaru. „Ať zde vždy vládne duch pokoje a moudrosti, lásky a ochotné služby,“ pravil farář bezprostředně předtím, než pokropil nerezové tanky kadidlem.

A jak se taková výroba piva vlastně úředně zahajuje? Jednoduše. Zacinkáním na zvonek u varny, čehož se zhostil samotný sládek Luboš Němec. Muž, který si zamiloval pivo natolik, že se mu koníček nakonec stal povoláním.