Jste v náročné fázi přípravy. Čekal jste, že byste ve velmi dobré konkurenci mohl vyhrát sprint a ve stíhačce skončit druhý?
Musím se přiznat, že jsem nečekal, že se mi to takhle povede. Teď mám na mysli hlavně sprint. Říkal jsem si, že když budu do pátého místa, tak to bude pěkné.

Právě sprint se pro vás vyvíjel dobře od začátku, ale na druhé položce přišly komplikace. Co se stalo, že jste ve stojce dvakrát minul?
Podmínky nebyly jednoduché, ale má to prozaičtější důvod. Nějak jsem se zaposlouchal do slov komentátora, jak mi to jde. Nechal jsem se rozptýlit asi i okolím.

Neříkejte, na hlasité moderování i podstatně bouřlivější atmosféru musíte být zvyklý ze závodů v Německu, Itálii, Rakousku…
To jo, ale tam mluví anglicky nebo třeba německy. To tolik nevnímám, splyne mi to v davu, ale tady jsem v podvědomí slyšel češtinu. Na to nejsem zvyklý. (smích)

A co povzbuzování diváků?
I ti se na mě soustředili více, než bývá zvykem. Trefím se a slyším ovace. Potom ne a diváci jen tak zabučí a potom zase ovace. Neměl bych si to připouštět, ale stalo se.

Takže to byl dobrý trénink na Světový pohár i mistrovství světa, které tady v Novém Městě budou?
(smích) Doufejme.

Jak jste se popasoval s nepříznivým počasím během závěru sprintu? Nasadil jste takové tempo, že se zdálo, že vám to nevadí?
Ale vadilo. V závodě používáme jiné kolečkové lyže než na tréninku. Ty závodní jsou kluzčí a taky v Novém Městě je specifičtější asfalt, víc slizčí. Tady se na mokru pořádně nohou neodrazíš, nohy neodstřelí, víc se to musí rvát vrškem. To mně tolik nevyhovuje.

Takže jste vyloženě bruslil?
(smích) Co mi zbývalo, na klasiku jsme nenamazali. (smích)

Zastavme se ještě u nedělního stíhacího závodu. Co byste k němu řekl?
(trochu se zamračí) Asi to, že to bylo trápení. Nějak se mi zakyselily nohy. Bylo znát, že máme v nohách těžkou přípravu. Ale to tam radši nepište, protože na tom tady byli všichni stejně.

Ještě před poslední položkou na střelnici jste měl náskok dvanáct sekund na Rakušana Pintera, ale dlouho jste otálel. Časově jste ztratil už ale i na třetí položce. Co se stalo?
Ta stojka byla strašná. V tom prvním případě jsem ránu odložil, bylo to z taktických důvodů. V podstatě byl zázrak, že jsem se trefil. Nic jiného mi ale nezbývalo, když jste tam stál půl minuty. Potom jsem si malorážku založil na místo, na kterém jsem ji snad ještě neměl. Nepodařilo se mi na stanovišti pořádně nastavit. Sice jsem dal ve stojce devět ran z deseti, ale časově to byla tragédie.

Snad jste si nepřipouštěl důležitost okamžiku?
To ne, ale nějak se to nepovedlo. Jak jsem již naznačil, šli jsme do závodů z plného tréninku a i tohle byl velmi dobrý plnohodnotný trénink. Že jsem ale byl dvakrát na bedně, to je milé.

Mrzí vás tedy, že jste tak trochu ztratil vyhraný závod?
Je to sice příprava, ale trochu mě to mrzí. Na druhou stranu, takových závodů ještě bude. (mávne rukou)

Co vás čeká v nejbližší době, kromě mistrovství světa na kolečkových lyžích?
To se nás právě netýká, tam pojede v uvozovkách takový B tým.

Tak co tedy?
Příprava a zase příprava. Myslím, že teď máme v plánu jet do Slovinska do Pokljuky a potom nás čeká tunel v Oberhofu. Pak přijdou na řadu ledovce, musíme ještě dostat nějaké kilometry do nohou.

Po loňské sezoně jste změnil trenéra i model přípravy…
Dovršili jsme olympijský cyklus, poslední dvě sezony nebyly zrovna vydařené. Mezi Vlastou (bývalý trenér českého týmu Vlastimil Vávra – pozn. autora) a mnou už vznikaly sem tam třenice. Nebylo to nijak dramatické, i nadále si spolu rozumíme. Jen jsme cítili, že ta spolupráce už nenese, co by měla. I Vlasta to tak bere. Prostě byla potřeba změna.

Sledujete už nějaké výsledky?
Když bych dostal tuhle otázku po sprintu, tak bych řekl, že je to super, protože se mi jelo dobře. Ale dneska… (smích) Ne, teď vážně. Jak se cítím teď, není podstatné. Ať se cítím blbě klidně celý podzim, rozhodující bude zima.