V paměti štracháme vzpomínky na období, kdy se nám velice dařilo, a samozřejmě vzpomínáme i na chvíle, kdy se nám nedařilo zhola nic. Přitom ale opomíjíme okamžiky, během nichž se na první pohled nic mimořádného nestalo. Při nedávném rozhovoru 
s pivovarníkem Stanislavem Bernardem v rámci projektu Mapa úspěchu mi v paměti utkvěla jeho odpověď na mou otázku: Dokázal byste říct, že existuje něco, co se vaší firmě nepovedlo?

Bernard reagoval: „Při každé lidské činnosti najdete věci, které se povedly více a které zase méně. Život není černobílý. V některých případech se stane, že na začátku je skvělý nápad, ale jeho konečné provedení není úplně optimální. Důležité je to, aby na konci byl minimální počet toho, co se moc nevydařilo, a naopak aby výrazně převažovalo to pozitivní a kvalitní." Myslím si, že toto by si měli uvědomit všichni ti, kteří se těžko smiřují se svými letošními nezdary, jež možná zbytečně zastiňují jejich úspěchy, kterých by v konečném součtu bylo více. Měli bychom totiž brát v potaz také to, že kromě „velkých" úspěchů existují i ty „malé", které nemusí nikdo veřejně ocenit, dokonce o nich nikdo jiný nemusí vědět, přesto dělají náš život krásnějším.

Žena za svůj malý triumf může považovat třeba koupi sukně, která jí skvěle padne, muž zase například rekordní rybí úlovek, dítě může potěšit, když jej rodiče pustí s kamarády na výlet. Je mnoho maličkostí, 
z nichž se můžeme radovat, i když se to možná na první pohled nezdá. A rozhodně bychom na ně neměli při našem soukromém každoročním bilancování zapomínat.

Co se týče toho „obecnějšího" hodnocení, letošní rok byl 
z hlediska společenských a politických změn náročný, a to ne vždy v pozitivním slova smyslu. Přála bych nám, abychom na konci roku 2015, když už ne letos, mohli uplynulých dvanáct měsíců z hlediska veřejného života označit za relativně poklidné. A zřejmě toto přání předám ještě letos Ježíškovi, aby
s ním v předstihu mohl počítat.