Před několika dny jsme s kamarádem našli na zemi nehybně ležícího bosého mladíka s rozepnutou košilí. Nevěděli jsme honem, co s ním, tak jsme se rozhodli využít pomoci na lince 155. Paní, která na druhé straně telefonu seděla, byla poměrně podezřívavá a cítila jsem, že mi nevěří.     

Pár vteřin po našem hovoru jsme vše chtěli vysvětlit okolo projíždějící policejní hlídce. Nikdo se ale neobtěžoval s námi hovořit.

Možná se mi to jen zdálo a možná je to běžná praxe. Pokud je ale tento přístup způsoben vtipálky a ignoranty volajícími na tak důležité linky, možná by se nad sebou tito jedinci měli zamyslet.

Karolína Hovorková