Vzpomínám si, že za mých studentských let jsme na pelhřimovské průmyslovce hrozně rádi naslouchali příběhům našeho báječného angličtináře.
„Jestlipak víte, moji mladí přátelé, proč mladoboleslavští vývojáři nakreslí nejdříve supertěžkou převodovku,“ zeptal se moudrý muž při povídání na téma Industrial development. My jsme si mohli krky ukroutit, jako že nemáme potuchy. On se jen dobrotivě usmál. „No, přece, aby bylo napodruhé co zlepšovat a byly za to prémie!“

Jenže tato perlička pojednávala o zvyklostech dávno minulých časů, kdy si i páni škodovkáři museli povinně říkat soudruhu.

Tykání vystřídali páni, naše vlast už pěkných pár let doopravdy vzkvétá. Pozdrav Čest práci přitom pořád nezní dostatečně upřímně. Na českou polovičatost je zkrátka každý režim krátký.