Kdysi jsem byl v romském ghettu „Havaj“ v Jihlavě. Nějaká tetička zapomněla, že tříletá holčička má na ruce sádru, a při sundavání svetru jí strhla. Muž začal sádru rvát zpět na ruku. Řekl jsem, že musí jet k doktorovi. Prý až po obědě…
Ať si žije každý, jak chce, ale nesmí tím trpět děti. To je jedna hranice. Druhá je ta, že by nikdo neměl zneužívat nevzdělanosti druhého, což bohužel lichváři a obchodníci s byty dělají.
Spíš než sociální problém tu ale chybí výchova včetně autority, která by dětem dala hranice. Táta, který nepracuje a nic neumí, jim už žádné hranice nedá. Nahradil ho „měkký“ maminkovský stát.