Stačí chvilka hovoru a stromy hned vypadají o poznání zelenější, kaluže mělčí a čistší. Dokonce není nutné se s dotyčným potkat tváří v tvář.

Je tomu pár dnů, co jsem volal známému ohledně jeho názoru na těžko řešitelný zádrhel. Chvilku jsme to rozebírali. Mluvil natolik vyrovnaně, až mi to připadalo divné. I to mi sám vzápětí vysvětlil. „Víš, já jen ráno otevřu oči, podívám se z okna na modrou oblohu a ten hezký pocit mi vydrží až do večera.“

Příjemno ve mně zůstalo ještě dlouho poté, co jsem zavěsil. Zcela přesně řečeno až do první srážky s blbcem. Ani on mě ale nerozpálil tak, jak se mu to daří obvykle.

Jak vidno, ke štěstí může stačit i maličkost. Netřeba předstírat, že problémy okolo nás vyšuměly jako když zatleská kouzelník. Mučednický výraz ve tváři i mysli s nimi ale rozhodně nehne.