Vždyť který z jeho konkurentů by se nezdráhal shlížet z reklamních poutačů vymóděný třeba v šaškovské paruce. Jeho nápady mají něco do sebe. A ruku v ruce s tím i pivovarnický úspěch.
Kéž by se podobně ujal i jeho několik pátků starý, tentokrát celospolečensky zacílený počinek. Čím důkladněji ale nad jeho spoluzakladatelstvím národního protikorupčního fondu přemítám, tím méně si jsem jistý, že se dostane kýžené odezvy i této bezesporu bohulibé myšlence.
Ne, že bych trojici odvážlivců Janeček, Bernard, Kraus úspěch nepřál. Není od věci zdůraznit a především si uvědomit, že nebojují za sebe, bojují za všechny. Taky si nemyslím, že podvádět a krást je v pořádku jenom proto, že to dělá skoro každý.
Kromě zcela nezbytné a neumdlévající masáže mas prostřednictvím sdělovacích prostředků se ale zřejmě měli pánové nejprve zajít poradit s genetikem. Otázku prospěchářství máme historicky vpálenou v čecháčkovském rodokmenu. Kdo z nás neslyšel cosi o tom, že kdo maže, ten jede. A buďte si jisti tím, že dotyční nemyslí běžkaře Bauera. Rovněž filmařům zbývají po Samotářích a Knoflíkářích natočit snad už jenom Obálkáři.
Těžko otáčet morálním kormidlem bárky zaseknuté v náhlém a přesto předpokládatelném bezvětří oceánu předvolebních slibů. Kapitánský můstek už je zase plný bezpáteřních krys.
Podnikatel Bernard na druhou stranu může mít alespoň čisté svědomí. A ti, kteří zkouší přepsat dějiny prohnilého národa společně s ním, jakbysmet. I snaha někdy musí být dobrým cílem. Všichni ostatní mohou leda tak držet ústa.