Stane se tak po jedenadvacáté. Lidé z Agentury Dobrý den již rámcově vědí, jaký letošní festival bude. Hovořili jsme s prezidentem agentury Miroslavem Markem.

Chystáte nějakou žhavou novinku?
Co do struktury se nic nezmění. První rekord, který tentokrát souvisí s plyšovými hračkami, padne v pátek odpoledne. Program se potáhne až do pozdních nočních hodin. Sobotní celodenní smršť rekordů startuje v devět hodin a potrvá vlastně až do tradičního ohňostroje. Očekáváme nějakých osmdesát zápisů.

Co hlavní hvězdy obou galavečerů? Na koho padla volba letos?
V pátek to budou bratři Ebenové, kteří u nás vystoupí vůbec poprvé. Druhý večer doprovodí bigbítová legenda Blue Effect Radima Hladíka. Protagonisty vybíráme především tak, abychom udělali lidem radost. V obou případech je to kvalitní muzika.

Našel byste v záplavě účastníků někoho, na něhož se sluší obzvláště upozornit?
Chystáme se udělit cenu za světový unikát z České knihy rekordů. Týká se Divadla Járy Cimrmana. Jedná se o jediné divadlo u nás a zřejmě i na celém světě, které hraje již od svého začátku tentýž repertoár. V tomto případě je to od roku 1967. Postupem let sice přibývaly stále další hry, ani jedna z těch původních přitom nebyla vyřazena. Ze všeho nejzajímavější je důvod, proč se tak nestalo. Diváci si je i po těch více než čtyřiceti letech stále žádají.

Lze tedy předpokládat, že rekordem zavání i počet vystoupení.
Přesné číslo zaznamenáme při festivalu, Cimrmani jich ale odehráli hodně přes deset tisíc. Registrovat ale budeme i další kuriozity. Třeba Lenka Bednářová z Nové Bystřice vytvořila unikátní háčkované dějiny národa českého. Dvacet uháčkovaných výjevů mapuje období od Keltů až po současnost. Jedenáct měsíců práce, osmnáct kilometrů příze, co víc dodat.

Festival je tu přes dvacet let víceméně v nezměněné podobě. Neuvažujete o tom jej nějak pozměnit, posunout dále?
Přemýšlíme o tom už roky. Je to ale složité. Hlavní dění pořád přitahuje nejvíce. Odráží se to třeba i v návštěvnosti našich expozic, s níž festivalové dění příliš nehýbe. Proto jsme se rozhodli pro letošek otevřít zahradu našeho Domu dobrých dnů. Pozvali jsme na ni country kapelu, bude se tam točit pivo. Vpodstatě půjde o jakousi klidnější zónu pro ty, kteří si třeba budou chtít na chvíli odpočinout od přece jenom bouřlivějšího programu na náměstí.

K podobnému kroku se vloni odhodlali pořadatelé Bernard Festu. Nápad s tamním Štočkovým dvorem slavil úspěch.
Hlavním lákadlem samozřejmě zůstává program na náměstí. Ale uvidíme, třeba to zafunguje i tady.

Plánujete i divácké rekordy?
Festival pokaždé připravujeme tak, aby se návštěvníci mohli do řady pokusů sami zapojit. Není to jenom o tom někam přijít, podívat se zatleskat. Je to prostě tak, že někdo přijde jako divák a odchází jako rekordman.

Dát dohromady takový festival není jen tak. Zaskočilo vás něco letos?
To bych skoro ani neřekl. Chtěli jsme tady mít dva chlapíky s geniální pamětí. Stačí jim říci jakékoliv datum, klidně z předminulého století, a oni okamžitě odpoví, jaký den konkrétně to byl. Nakonec nám odpověděli, že termín se jim nehodí. S touto věcí se ale potýkáme každoročně.

V tom to máte třeba oproti hudebním festivalům těžší.
Sestavit hudební program je otázka profesionálního, smluvně ošetřeného vztahu dvou stran. U rekordmanů, kde většina z nich jsou víceméně amatéři, živí je něco jiného, narážíme na spoustu překážek. Většinou to ale chodí tak, že komu to nevyjde letos, přijede příští rok.