Narodil se roku 1924 v Metánově a zemřel 21. září 2005 v Praze. Odhadovaný náklad knih s jeho ilustracemi čítá asi šest miliónů výtisků v sedmnácti světových jazycích – a to navzdory tomu, že se dostal do nepřízně minulého režimu.

Vidět do detailů

„V metánovském muzeu je mu vyčleněna jedna místnost, druhá patří Jakubu Hronu Metánovskému," vysvětluje Jana Houšková, starostka Častrova, pod který Metánov jako místní část patří. Oba muži byli dokonce příbuzní.
V muzeu si lze dojednat prohlídku s průvodcem Josefem Zemanem. I když se Severa stal specialistou na kresby rostlin a živočichů, jeho výtvarné stopy jsou i v rodné vsi a okolí.

Podílel se na výzdobě metánovské kaple nebo ztvárnil Krista na kříži u silnice z Častrova do Pelce.

Ilustrační fotoVýtvarník pak žil hlavně v Praze. Měl dvě děti a v Metánově dodnes žije jeho syn Marek, který mj. zmiňuje, že otec za války utekl z totálního nasazení a v Metánově se dva roky schovával před gestapem. „Táta měl moc rád přírodu a jsem rád, že jsem po něm zdědil kladný vztah k ní," říká Marek Severa s tím, že on sám jako technický typ přírodu hlavně fotografuje, mj. zachycuje bouřkové mraky.
„Táta i v pokročilém věku dokázal v přírodě vidět vše na dálku, do detailů," připomíná výtvarníkův syn. „A hlavně i „cizí" lidé říkali, že to byl velmi hodný a poctivý člověk, pomáhal ostatním. S nikým takovým jsem se v životě nesetkal," dodává Marek Severa.

Jeho otec se nejprve vyučil malířem skla a porcelánu ve Včelničce, pak studoval na Státní odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově.
Studia završil v letech 1947–52 na Vysoké škole pro ilustraci a výstavnictví v Praze u uznávaného profesora Josefa Nováka.
Specializoval se na vědeckou ilustraci, kromě rostlin i vyobrazení hmyzu. Jeho práci lze najít v atlasech a bylinkářích, ale i v knize o štěpování či publikaci Rok v zahradě.

Má stálou expozici v proslulém Huntově institutu pro botanickou dokumentaci v Pittsburghu, kde je veden jako jeden z 90 nejvýznamnějších světových ilustrátorů od 15. století. Zúčastnil se řady výstav a získal mnoho ocenění.

K jeho osmdesátinám napsal známý entomolog Jiří Zahradník: „Pozoroval jsem, s jakou přesností maloval složitou žilnatinu křídel vážek, jak uměl zachytit rýhování krovek a i nejdrobnější skulptury na těle brouků, jak dovedl naznačit nepatrné jamky a chloupky, jak úzkostlivě dbal o proporce tykadlových či chodidlových článků. Později mi připadalo samozřejmé, když s úsměvem namáčel štětečky do barev a dokomponovával do kreseb moje nejednou nesplnitelná přání."

Malířovo vyznání
Příroda – to pro mne vždycky byla a je inspirace, vzor, prostředek i cíl. Mám ji rád a v mých očích je krásná se všemi svými výtvory. Rád ji pozoruji, naslouchám jejím sdělením. Vezměte třeba vůni: oznamuje, že kvete lípa, dozrává obilí, kosí se louka. Ale může sdělovat i něco jiného: Pozor, z mé voňavé palety něco vymizelo, něco chybí – někde se něco stalo! Tak se stále poučuji a učím, jako malíř i jako člověk. Raduji se, když při toulkách v Tatrách znovu objevím vstavače či fialku žlutou, a o tu radost bych se chtěl podělit i s ostatními. A protože jsem malíř, tak ji pro ně maluji. Musím prozradit, že tím ovšem dělám radost také sobě, protože moje povolání je současně mým koníčkem.