Na sobotní večerní program přišla do jihlavského domu kultury spousta gratulantů, mezi nimi například hejtman kraje Vysočina, ředitel Českého rozhlasu nebo zástupci ministerstva kultury. Oslavenec kromě přijímání gratulací zároveň křtil svou novou knihu – obrazovou encyklopedii horáckých a podhoráckých krojů.

Její název: Jaký kroj, tak se stroj. „Myslím, že se povedlo ukázat Horácko v takové šíři a kráse, jaké je. Jsme největší etnografická oblast vůbec v Čechách a na Moravě,“ řekl Míla Brtník. „Máme širokou škálu krojů, nejen písniček a tanců,“ dodal osmdesátník.

A co se chystá nestor folkloru dělat dále? „Máme nějaké sbírky tanců od zesnulé paní profesorky Jelínkové. Chceme je zpracovat na videozáznam,“ plánuje Míla Brtník.

Zdeňka Jelínková podle něj na Horácku zaznamenala přes tři tisíce různých tanců.

Program zahájily pohádky

Sobotní program byl zahájen po 18. hodině.

Sestával nejprve ze tří pohádek z oblasti Jaroměřicka a Moravskobudějovicka. První, ve které si děti zahrály i na hvězdičky, se jmenovala O studánkách.

Ve druhé pohádce hrál hlavní roli vodník, který se musel naučit hrát na housle, aby dostal svou milovanou dívku za ženu. Pohádka nese název Skleněné housličky. Třetí vystoupení bylo o jaroměřických muzikantech.

Po přestávce se představily soubory Škubánek ze Světlé nad Sázavou a Vysočánek z Hlinska. Z chorvatského Daruvaru přijel soubor Holubička. Za pásma Mariánky a Dožínky sklidili Chorvaté velký potlesk.

Stejně tak se líbily hlavně „zvedačky“ při tancování jihlavského souboru Vysočan. Ten prezentoval divákům téma Robota. Program byl nabitý a trval zhruba tři hodiny.

Křest knihy: co mimo jiné řekli někteří kmotři?

Miloš Vystrčil, hejtman kraje Vysočina: Za tu knihu chci moc poděkovat. S prvním (předchozím – pozn. redakce) hejtmanem Františkem Dohnalem jsme byli u zrodu kraje Vysočina a vždy jsme hledali a hledáme nějaké základní stavební kameny nebo kamínky tohoto kraje. Jako je třeba čisté životní prostředí nebo krásné památky. Jako jsou tradice. Právě o těchto tradicích je Vaše kniha. Přeji jako kmotr této knize, aby se stala jedním z dalších stavebních kamenů kraje.
František Dohnal, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu: Ta kniha je skutečnou reflexí toho, jakým způsobem se na Vysočině žilo, jakým způsobem se tady lidé oblékali. A jestliže se někdy dnes mluví o tom, že žijeme v době, která je po dlouhé době úspěšná, že život je nejlepší… nevím, ale myslím si, že to stále neznamená, že bychom se neměli vracet ke svým tradicím. Té knize bych chtěl popřát, aby ti, kteří ji budou mít v knihovně, aby se k ní mohli kdykoliv vrátit. Aby ta kniha byla ohmataná. A nejen kvůli tomu, že jsme tam třeba my tady v sále, když jsme byli mladší a tančili jsme v krojích, ale abychom si zavzpomínali, odkud jsme přišli, kam jdeme a jaké jsou naše kořeny.
Irena Wagnerová, náměstkyně jihlavského primátora: Tato knížka určitě přispěje k uchování paměti. Paměť lidská a paměť národa, to je něco, co poslední dobou hodně opomíjíme.