Řada dnešních padesátníků si jistě vzpomíná na jeho začátky, na koncertování ve studentských klubech, na plzeňskou Portu i na to, že téměř od počátku byl o lístky „na Plíhala" nebývalý zájem. A to se vlastně nijak nezměnilo, i když od těchto dřevních dob uplynulo již více než třicet let.
Jeho písničky připomínají spíš vyzpívané básně, jsou jemné, poetické a lechtivé, ale nikdy ne vulgární. I věci, o kterých se v takzvaně „slušné" společnosti nemluví nahlas, dokáže podat s grácií a vtipem, takže nemohou urazit ani toho nejprudérnějšího posluchače.
Jsou jeho texty nepřístupné?
I když sám autor předesílá, že jeho vystoupení by měla být mládeži do dvanácti let nepřístupná, na jeho koncertech můžeme vidět rodiny s dětmi podstatně mladšími, které by možná došly větší mravní úhony třeba před televizní obrazovkou. To ale jeho fanoušci moc dobře vědí, a proto také Karel Plíhal sklízí stále velký ohlas.
O tom, že je tento písničkář svým způsobem již ikonou folkových hudebníků, svědčí i to, že během svého působení na české hudební scéně posbíral řadu nejrůznějších ocenění. Ať už jsou to ta z festivalu trampské a folkové muziky Porta, nebo cena Anděl, kterou získal za své album Vzduchoprázdniny v roce 2012. Ovšem nezdá se, že by ho získaná ocenění poznamenala v nějakém negativním smyslu, a zůstává stále skromným a nenápadným člověkem, blízkým obyčejným lidem.
„Já se tím vlastně úžasně bavím. Poslední dobou píšu texty na melodie. Dostanu nápad na písničku a pak čekám a slova ke mně tak nějak přijdou sama. Občas se ovšem musím hlídat, abych nedojímal sám sebe," řekl o zrodu svých písniček Deníku Karel Plíhal.
Pohrát si se slůvky a naplnit balon horkým vzduchem mohou spolu s Karlem Plíhalem návštěvníci koncertu, který se koná v pátek od 19.30 v humpoleckém kině.