„Hele, tohle už zpívá ona!" sdělovali si po deváté hodině večer lidé, kteří si zpěvačku přišli poslechnout alespoň pod okny sokolovny. Uvnitř už panovala slavnostní atmosféra a v přední části sálu stáli lidé, kteří zpěvačku chtěli vidět blíž. Zároveň na parketu nebyla velká tlačenice, i proto, že záznam kamer běžel jak za pódiem, tak na boční zdi, takže dobře viděla i řada sedících návštěvníků.

Díky tomu vznikl prostor pro ty, kteří si chtěli zatancovat. A nebylo jich málo, zpěvačka totiž vybrala hodně rytmických písní, mimo jiné v rytmu samby nebo cha-cha.

Působila velmi živě a občas si musela rukou odehnat šňůru od mikrofonu, aby si na ni při tancování nešlápla. V třpytivých bílošedých šatech vynikala její štíhlá postava.

Ze svých písní volila ty novější jako třeba Vodopád nebo Častokrát, ale i skladby, které zná hlavně starší generace. „Tahle píseň se po roce 1968 nesměla hrát, protože prý nabádala k emigraci," řekla před hitem Přejdi Jordán. V angličtině zazpívala skladbu Flashdance – What A Feeling.

Po písni Dvě malá křídla, před níž vyzdvihla český text hitu Killing Me Softly od Zdeňka Borovce, už na pódium nastoupil sbor místní základní umělecké školy Arietta.

Jako v Slatiňanech

„Teda vás je požehnaně! Abysme sem vůbec vešly," poznamenala s údivem Helena Vondráčková. Arietta, která už v úvodu plesu zazpívala v úpravě pro dívčí sbor a saxofonový soubor v originálním aranžmá čtyři zpěvaččiny skladby, si teď přímo s ní zazpívala Sladké mámení a Dlouhou noc. Dívky měly i secvičenou choreografii, takže jejich vystoupení nebylo statické.

Po velkém potlesku a předání kytic Vondráčková pochválila sokolovnu. Připomněla, že pochází ze Slatiňan na Chrudimsku, kde je podobný objekt tělocvičny, kde navíc uprostřed sálu visí kruhy. „Když šel uspořádat koncert tady na malém městě, tak proč by to nešlo u nás? Jste pro mě inspirací," usmála se.

Rozloučila se skladbou z muzikálu Noc na Karlštejně – Lásko má, já stůňu. Naznačila, že píseň je zároveň malým dárkem pro ni samotnou, protože právě 22. února před jedenácti lety se vdala – za svého manžela Martina Michala.

V zákulisí pak na podpis čekali její příznivci. „Jsem její velká fanynka a mám všechny její cédéčka," svěřila se Dagmar Buřičová z Žirovnice, která přišla i s holčičkou.

Mezitím došlo k drobnému organizačnímu nesouladu, ale zpěvačku nevyvedl z míry a sama se aktivně nabídla, že klidně kartičky a desky podepíše v chodbě nebo na pódiu.

Podotkla, že v Žirovnici zřejmě nikdy předtím nekoncertovala. „Zpívalo se mi tu výborně, byla jsem ráda za pozvání, publikum bylo úžasné a připadala jsem si tu dobře," řekla. Na dotaz, který hudební žánr je jí nejvlastnější, odpověděla: „Samozřejmě je to populární hudba, ale začínala jsem i jazzovou muzikou, která mě bavila, a ráda si zazpívám také lidovky."

Repertoár prý vždy volí tak, aby se střídaly lyrické písně a balady s rytmickými.  „Aby to byla všehochuť, aby se lidé bavili a mohli tančit," dodala.

Její kapelu pak vystřídala skupina Cross s kytaristou „Charliem" Blažkem.

„Jsem zvědav, koho pořadatelé pozvou příští rok – asi nějakou zahraniční hvězdu, protože laťku nastavili hodně vysoko," usmál se jeden z návštěvníků plesu.