Božejáci letos slaví 110 let od svého založení

V současné době vede soubor trumpetista Pavel Skalník, který u Božejáků hraje od roku 1987.

Kapela je i přes svůj rok založení velmi mladá, věkový průměr muzikantů totiž dosahuje třiceti let. Repertoár kapely tvoří skladby pro dechovou hudbu, ale i úpravy současných populárních písní. Deník hovořil s kapelníkem Božejáků například o tom, zda dechové kapely oslovují už i mladší ročníky. Dalším tématem rozhovoru bylo právě i letošní významné jubileum Božejáků.

S jakými plány jste vstoupili do roku 2014 a jak se vám je daří plnit?
Tento rok je pro nás spojený s oslavami 110. výročí a od toho se to všechno odvíjí.

Jak tedy kapela slaví?
První zahajovací koncert jsme udělali začátkem května v kostele v Božejově, protože právě tam byla před 110 lety naše kapela založena. Dále jsme 20. června uspořádali větší koncert v Kulturním domě Máj v Pelhřimově. Tam se uskutečnila i oslava se křtem našeho nového cédéčka.

Kolikáté v pořadí je to cédéčko Božejáků a jaké písně jste na něj zařadili?
Jedná se o šesté cédéčko. Dohromady je na něm šestnáct písniček. Nazvali jsme ho Košilenka bílá. Většinou se jedná o skladby pro dechové nástroje, ale máme tam i dvě, tři věci, které jsou jiné, jako například krásný waltz od pana Svobody Pomněnky, pak tam máme sloufox, který kdysi zpíval pan Hála, za tuto písničku jsem moc rád.

Jak dlouho jste na cédéčku pracovali?
Jeho natočení v Jihlavě předcházelo několik zkoušek. Nejdříve jsme natočili muziku, pak teprve přišli na řadu zpěváci, následně se dělal master (dala se dohromady muzika se zpěvem, pozn. redakce). Cédéčko jsme připravovali zhruba dva měsíce.

Jak probíhal výběr písní? Domluvili jste se na nich v kapele lehce, bez problémů?
Na výběru se většinou shodneme. Výběr provádím já s uměleckým vedoucím. Pak se samozřejmě domlouváme se zpěváky a muzikanty. Jde o to, aby písně sedly hlavně zpěvákům, aby se jim dobře zpívaly a muzika je správně podbarvila.

Čím je nový nosič zajímavý oproti předchozím?
Na předešlých cédéčkách bylo více tanečních či orchestrálních skladeb. Na současném nosiči jsme se vrátili hodně k dechovce. Myslím si, že i pro milovníky dechovky je to příjemnější, záživnější.

Když jsme u toho, jací jsou vaši posluchači?
Publikum je takové, jaké je. Hrajeme dechovku, proto je většina našich fanoušků starších. Na druhou stranu máme fan club, ve kterém jsou mladší lidé. Ať jsou posluchači starší či mladší, důležité je, že je máme.

Pojďme ke kapele. Zajímavostí je, že i přesto, že nese název Božejáci, z Božejova v současné době nikdo nepochází…
Ano, to máte pravdu. V dnešní době není z Božejova nikdo, protože muzikanti se neustále mění. Ale na druhou stranu je i v Božejově mnoho mladých kluků, kteří začínají, a tak třeba brzy z Božejova zase někdo bude.

Pozoruhodné je i to, že věkový průměr vašich členů je 30 let…
V kapele máme mladé lidi, protože starší zákonitě odcházejí a mladší je musí nahradit. Mám radost, že i mladí kluci, i když v kapele máme i mladá děvčata – máme tři zpěvačky a dva zpěváky, mají dechovku rádi a rádi ji hrají. Myslím si, že máme poměrně solidní a zdravý potenciál.

Kolik členů kapela čítá?
Dohromady nás je sedmnáct – dvanáct muzikantů a pět zpěváků.

Kolikrát do měsíce se scházíte na zkoušky?
Když jsme připravovali nahrávání nejnovějšího cédéčka, tak jsme se scházeli vícekrát, zkoušek bylo hodně. Přes léto, kdy často vystupujeme, už zkoušek tolik není. Více scházet se začneme nyní na podzim, kdy začne příprava na plesovou sezonu. Budeme připravovat nové písničky i ty taneční, protože na plesech a zábavách nemůžeme hrát pouze dechovou muziku, ale také něco pro ty mladší.

Kolik vystoupení zvládnete za rok?
Přibližně 35 až 40.

To je hodně, nebo málo?
Myslím si, že v rámci dechovek je to poměrně dost. Bohudík máme akcí dostatek. Většinou se jedná o vystoupení v České republice. Před pár lety jsme ale byli ve Švédsku, jezdíme na Slovensko, hráli jsme i v Německu, Holandsku, Rakousku.

Setkal jste se za dobu svého působení u Božejáků s nějakým kuriózním zážitkem nebo s něčím, na co i po letech rád vzpomínáte?
Zážitků je mnoho. Například před několika lety jsme měli někde vystupovat. Přijeli jsme tam, ale už tam hrála jiná kapela. Pořadatelé se zkrátka špatně domluvili, hasiči si pozvali nás a obec si pozvala druhou kapelu. Řekli jsme si – no nic, pojedeme domů. Nakonec to pořadatelé vyřešili úplně perfektně. S druhou kapelou jsme se střídali napůl, byla to skvělá zábava, spokojenost byla na všech stranách.

Ono se ne nadarmo říká, že hudba spojuje…
Přesně tak a na tomto příběhu to bylo krásně vidět.

Jaká atmosféra panuje mezi dechovými kapelami a není mezi vámi cítit rivalita?Myslím si, že rivalita snad žádná není.

Mezi kapelami a muzikanty se vesměs známe. Rádi se vidíme a s chutí si vždy popovídáme, kde jaká kapela hrála a jaké to tam bylo.

V představě některých lidí jsou dechovky písničkami pro starší a pokročilé. Myslíte si, že dechové kapely už oslovují i mladší ročníky?
Myslím si, že ano, protože v dechovkách hrají i mladší lidé, jako třeba u nás, a na ně chodí zase jejich vrstevníci. Mnohdy mám radost z toho, že když jdou mladí lidé ze zábavy, tak si zpívají třeba písničku Co jste hasiči nebo jiné známé lidové skladby.

Tento týden vás čekala další velká akce. Přiblížíte našim čtenářům podrobnosti?
Ano. V sobotu jsme v Pacově na zámku nahrávali pořad pro televizi Šlágr.

Pojďme k vám. Do kapely jste nastoupil před sedmadvaceti lety. Čím vás okouzlila dechová hudba a kdy jste začal hrát na trumpetu?
Začal jsem jakožto malý kluk někdy ve druhé třídě chodit do hudební školy v Kamenici nad Lipou a učil se hrát na trumpetu. Zlom nastal na vojně, kdy jsem se dostal do Kroměříže k posádkové hudbě. Když jsem se vrátil z vojny, tak mě oslovil můj předchůdce, kapelník Jan Březina, jestli bych nechtěl hrát v jeho dechovce a pro mne to byla jasná a snad správná volba. Na nabídku jsem kývnul a u Božejáků hraji od roku 1987.

Je nějaký rozdíl v hraní před sedmadvaceti lety a nyní?
V hudbě asi rozdíl není, ale samozřejmě musí kapela hrát kvalitně. Za ty roky vzniklo mnoho kapel a konkurence je v podstatě daleko větší. Musíme tedy hrát kvalitně, aby si nás pořadatelé na vystoupení zvali.

Bylo pro vás těžké převzít před sedmi lety pomyslné žezlo a stát se kapelníkem?
Určitě to těžké bylo, protože kapela byla rozjetá. Navíc se jedná o poměrně velký soubor, takže co člověk, to názor. Původně jsem z toho měl obavy, ale kolektiv mi nakonec velmi pomohl. Doufám, že se mi ho pomohlo i více stmelit.

Být šéfem není asi jenom o tom koordinovat kapelu, ale i o papírování…
Ano. Je to mnoho práce. Musí se dělat smlouvy s pořadateli, v poslední době jsem zařizoval nové cédéčko, fotografie, atd. Zkrátka je mnoho věcí, co musí kapelník dělat.

Dá se časově vyčíslit, kolik vám tato administrativní práce zabere času?
Denně, kromě hraní, přibližně jednu až dvě hodiny.

Pomohl vám někdy zpěv lidové písničky překonat nějakou těžkou životní situaci?
Zatím jsem snad žádnou opravdu vážnou životní situaci bohudík neměl. Někdy ale opravdu dechovka nebo obyčejná lidová písnička pomůže tím, že si člověk sám zazpívá a dostane lepší náladu, a proto vlastně muziku děláme, abychom lidem, posluchačům vytvořili příjemnější náladu i v těch těžších chvílích.

Jaká je vaše nejoblíbenější písnička?
Říkám to dosti často a rád si ji i zazpívám, ač nejsem zpěvák, Malý hošík černovlasý.

Máte svůj „dechovkářský" sen?
Byl bych rád, kdyby dechovka pokračovala, a to nejen ta naše, a aby stále žila a rozdávala radost.

O vaši kapelu je velký zájem. Jak si takový úspěch vysvětlujete?
Hlavně tím, že se snažíme hudbu dělat kvalitně a že muziku máme takzvaně pod kůží. Určitě nám pomáhají i mladí lidé, které máme v kapele, a tím je naše hraní možná 
i trochu živější a zábavnější.

Co byste dechovce, potažmo Božejákům, popřál do dalších let?
Dále vyhrávat a dělat radost našim posluchačům.