Je vidět, že mám ještě hodně na čem pracovat, říká třebíčská hokejistka

Obránkyně mladšího dorostu Horácké Slavie či ženského týmu Cherokees Brno má za sebou snovou sezonu, neboť letos toho stihla víc než dost. Bojovnice na bruslích si připsala reprezentační starty ve všech kategoriích a v podstatě nechyběla u žádného vrcholu sezony jako je Mistrovství světa do 18 let ve Zlíně a Přerově, kvalifikace na Olympijské hry ve švýcarské Arose či světový šampionát A-týmu v americkém Plymouthu.

A jak její hokejový příběh vlastně začal? „Jednoduše jsem chtěla umět bruslit a stejné přání měli i naši, a tak nás začali vodit na víkendové ranní tréninky přípravky v Třebíči,“ vzpomíná na své první krůčky Adéla Škrdlová a pokračuje ve vyprávění.

„Mojí starší sestře to hned šlo, chápala jak se odrazit a tak. Zatím co já jsem ležela neustále na ledě a tlačila svoji židličku. To se ale rychle změnilo a začalo mě to bavit. Pak už nikdo nepochyboval, že se to naučím. Když jsme měli doma poprvé půjčenou hokejovou výstroj, byla to zábava. Já si vždycky něco oblékla a potom se zjistilo, že pod to patří ještě další kusy. A s prvními kousky vlastní výstroje už bylo rozhodnuto. To ale ještě nikdo nevěděl co se ze mě vyklube,“ zalovila v paměti teprve šestnáctiletá hokejistka.

Adélko, máte toho za sebou opravdu hodně. Jak hodnotíte své premiérové mistrovství mezi seniorkami v Americe, které máte v živé paměti?

Určitě mnou prostupuje jistá negativita, jelikož jsme nesplnily náš cíl a tím bylo udržet se v A-skupině (prohra ve dvojutkání se Švýcarskem – poznámka autora). Těžko se mi to hodnotí, protože jsem v týmu úplný nováček. Co se mě samotné týká, tak moc zklamaná nejsem. Ale je vidět, že mám ještě hodně na čem pracovat. Jednoduše jsem plnila svoji roli a pokyny trenérů.

Češky rozhodující duel o záchranu nezvládly

Před mistrovstvím jste se zúčastnila olympijské a též neúspěšné kvalifikace opět proti Švýcarkám. Co říci k únorovému turnaji a hlavně k rozhodujícímu zápasu v Arose, který mimojiné vysílala i Česká televize?

Odpověděla bych hodně podobně, i když to nebyla ta stejná situace. Tam moje role byla dost podobná, ale těžko hodnotit vlastní výkon. Možná, že jsem k sobě místy až moc kritická.

Švýcarsko se zdá pro český tým zakleté, i když se nedá úplně říci, že byste na tyto soupeřky zahrát neuměly. Nebylo hlavní bolístkou neproměňování šancí?

Je to pravda i tady nás tato bolístka dohnala. I když jsme byly na Švýcarky připravené o něco lépe než v kvalifikaci.

Vraťme se ještě k lednovému mistrovství osmnáctek. Jak byste šampionát ve Zlíně a Přerově zpětně zhodnotila?

Tam byl náš cíl vyšší, ale podle mého opět nesplněný. Já osobně jsem tam dostávala velký prostor na ledě, hrála jsem spoustu oslabení i přesilovek a to mi dodalo větší sebedůvěru.

Co vlastně jste letos za reprezentační akce mimo zmíněné turnaje absolvovala?

V áčku to byl Turnaj čtyř zemí v Německu, dvoudenní kemp ve Velkých Popovicích, dvoudenní kemp v Jablonci nad Nisou.

A co mládežnické kategorie?

V osmnáctkách jsme měly letní kemp v Liberci a poté Benátkách nad Jizerou. Potom jsme hrály tři utkání proti Rusku. Byla jsem i na Turnaji čtyř zemí v Německu i ve Finsku. Dvakrát jsme se utkaly s Čínou. Měly jsme i dvoudenní kemp v Havlíčkově Brodu, a další přípravný kemp před Mistrovstvím světa. V patnáctkách to byl Turnaj olympijských nadějí visegrádských národů na Slovensku a Ice Hockey U16 Women’s European Cup.

Jak hodnotíte sezonu na klubové úrovni, co jste odehrála v mladším dorostu Horácké Slavie Třebíč a za ženy v Cherokees Brno?

I v tomto směru byla sezona úspěšná, i když tam jsem zápasů neodehrála tolik. Byla jsem ráda, že mi trenéři umožňovali jezdit na zápasy s holkama. To pro mě znamenalo třeba dva zápasy za víkend.

Jaké jsou hokejové i nehokejové plány do budoucna?

Určitě jako každá z hokejistek mám sen nějakého zahraničí, i když nevím kdy a kam. Jestli až za moře nebo někam blíž se ještě uvidí. V Česku mám ale taky dost plánů, jako například zakončit školní rok co nejrychleji a ve zdraví.

Hokejisté Jihlavy jsou blízko návratu do extraligy