Zpočátku to vypadalo, že se stanou štikou skupiny Střed, po Vánocích se ale změnili v otloukánka.

Fantazie po startu

Už před sezonou se vědělo, že klub na tom není po finanční stránce zrovna růžově a tomu také odpovídaly cíle. „Chceme se v soutěži udržet a pokusit se po finanční stránce stabilizovat klub,“ prohlásil v září manažer klubu Aleš Kučera.

První zápasy předčily očekávání. Tým byl silný hlavně v ofenzívě a když dobře chytali mladí brankáři Čekal a hlavně Dolejš, body rychle přibývaly. Spartak jich v první čtvrtině základní části posbíral rovných dvacet, lepší bilancí už se mohly pochlubit jen favorizované týmy Techniky Brno, Hodonína a kolektivně velmi dobře hrajícího Kolína.

Rázem se tedy mezi příznivci červenobílých barev i hráči samotnými začalo mluvit o play off. Nebylo divu, čtvrtá příčka v tabulce k tomu doslova vyzývala.

„Máme nejvyrovnanější tým za poslední roky. Naše hra není postavena na výkonech jednoho útoku, i ve druhém a třetím jsou kvalitní hráči, kteří mohou rozhodovat utkání,“ nechal se v té době slyšet kapitán týmu Martin Tecl. Přizvukoval mu i další zkušený útočník Jiří Kubát: „Daří se nám, v silách týmu je hrát ve středu tabulky.“

Návrat do reality

Už druhá čtvrtina soutěže ale začala Spartak vracet na tvrdou zem. Tým sice i nadále produkoval velmi kvalitní hokej, ale herně se začala zvedat mužstva, jimž se v úvodu sezony nedařilo. Základ na fantastickou sezonu začal v listopadu pokládat Trutnov, hodně se zlepšila Břeclav a do tempa se dostával Jindřichův Hradec. Soutěž se hodně vyrovnávala, přibývalo překvapivých výsledků.

Trefně tuhle situaci popsal Tomáš Plachý, v té době nejlepší pelhřimovský hráč v kanadském bodování. „Žádné utkání nemá favorita. Hrajeme ve velmi vyrovnané soutěži, kde o úspěchu či porážce rozhodují maličkosti. Každý může porazit každého, rozhoduje momentální forma.“

Dobře promazaný bodový stroj jménem Spartak Pelhřimov začal drhnout už v polovině listopadu. To se poprvé na marodce ocitl právě Tomáš Plachý. I když se všichni dušovali, že zranění jednoho hráče nemůže výkonnost týmu ohrozit, realita byla jiná.

Spartak prohrál pět utkání v řadě, přičemž dvakrát vyšel střelecky naprázdno. Nepodařilo se pokořit obranu Nymburka a ani předposlední Chotěboře. „Bylo to další naše nepovedené utkání. Opět jsme se herně trápili. Soupeř dokázal využít své šance, vyhrál zaslouženě,“ musel po propadáku v derby s vysočinským rivalem   konstatovat trenér Martin Meloun.

Pelhřimov se v polovině základní části držel stále na čtvrté příčce, ale už se musel ohlížet, jak se týmy v tabulce pod ním chystají na útok.

„I když jsme odehráli první polovinu základní části nad očekávání, musí být pro nás poslední výsledky varováním. Bodové rozdíly jsou minimální a pokud se herně nezlepšíme, klidně se může stát, že budeme za pět kol devátí,“ varoval manažer Kučera. Bohužel byl dobrým věštcem.

Marod Plachý

V mužstvu totiž na přelomu roku řádila obrovská marodka, což se vzhledem k úzkému kádru projevilo dvojnásob. Spartak první novoroční body získal až 25. ledna, když doslova vydřel vítězství v Kutné Hoře.

To už měl ovšem za sebou sérii sedmi porážek a v tabulce figuroval na devátém místě, přičemž na osmý Žďár už ztrácel pět bodů.

Účast v play off se tak dostala do velkého ohrožení a bylo jasné, že tým musí pořádně zabrat. Ne zcela zdravý Tomáš Plachý po několikáté zariskoval a nastoupil do domácího zápasu proti Hodonínu. Kromě toho, že to bodový efekt nepřineslo, Plachý dostal od svého těla jasný signál.

„Sezona pro mě skončila. Natrhl jsem si sval a musím být delší dobu v klidu,“ informoval. To byla hodně nepříjemná zpráva. „I když se to původně nezdálo, tak si musíme přiznat, že Tomáš je pro náš tým klíčovou osobou, kterou nahradit neumíme,“ přiznal manažer Aleš Kučera a zároveň vyloučil příchod posil do konce lednového termínu: „Tým by určitě potřeboval posílit, ale na druhé straně jsou peníze. Ekonomická situace klubu není dobrá, což nás nutí dohrát základní část se stávajícím kádrem,“ vysvětlil.

Stalo se tedy, co se stát muselo. Spartak tři kola před koncem po vysoké prohře získal nemilou jistotu. Jistotu devátého a nepostupového místa. Dobře započatá sezona tak skončila hodně rozpačitě. Situaci v týmu trefně charakterizoval jeho kapitán Martin Tecl: „Špatně se mi to tráví. Tým, který měl na to, aby v pohodě postoupil do play off se najednou stal otloukánkem ligy. Je to hodně smutné a frustrující.