Pelhřimovský odchovanec si již prošel i takovým klubem jako je pražská Slavia, ale poslední ročník již strávil v juniorce Havlíčkova Brodu. Letošní přesun do Pelhřimova ho sice značně překvapil, ale jakousi útěchou mu mohou být skvělé statistiky a fakt, že hraje v jednom týmu se svým mladším bratrem Markem.

Kde jste začínal s hokejem?
V Pelhřimově. Byly mi asi čtyři roky, když mě rodiče přivedli na stadion.

Z Pelhřimova jste ovšem celkem brzy odešel. Kam potom směřovaly vaše další hokejové kroky?
Do Havlíčkova Brodu. Chodil jsem tehdy do šesté třídy, a zůstal jsem až do dorostu. Poté následovaly štace v Hradci Králové a v pražské Slavii. Před loňskou sezonou jsem se ale zase vrátil do Brodu.

Dá se říct, že ve Slavii jste zatím zažil nejlepší hokejové chvíle?
Asi ano, bylo to tam skvělé. Měli jsme výborný tým a dobrou partu, se kterou jsme prošli až do finále juniorské extraligy. Prostě celkově to tam bylo super, tedy i zázemí a ubytování.

Takže na tu dobu rád vzpomínáte?
Určitě, byl to velký úspěch. Každému se nepoštěstí hrát finále nejvyšší domácí juniorské ligy.

Proč jste se potom vracel do Havlíčkova Brodu?
Ve Slavii jsem měl pouze roční hostování, jinak jsem pořád patřil Brodu. Takže bylo jasné, že se tam automaticky vrátím.

Nebyla žádná možnost zůstat v Praze aspoň o rok déle?
O žádné takové možnosti nevím. Havlíčkův Brod zrovna v tu dobu končil úzkou spolupráci se Slavií, takže zřejmě ani jiná cesta být nemohla.

Následující sezonu jste patřil v havlíčkobrodské juniorce k nejlepším hráčům a vysloužil si dokonce příležitost v prvním týmu Rebelů. Jaká to pro vás byla sezona?
Taková zvláštní. Mně se sice v juniorce bodově dařilo, ale jako tým jsme nedokázali extraligu pro Brod udržet. A to pro mě bylo obrovské zklamání.

Co podle vás bylo příčinou sestupu?
Nevím, ale řekl bych, že jsme měli málo zkušené mužstvo. On je totiž velký rozdíl mezi juniorskou první ligou a extraligou. A dalším problémem byl náš dost úzký kádr hráčů.

V tu dobu jste se už více seznamoval i se seniorským hokejem. Byl to velký skok?
Určitě ano. Ten největší byl asi v osobních soubojích a chytrosti starších hráčů. Naopak co se týká rychlosti, tak tam jsem skoro žádný rozdíl nezaznamenal.

Letos vás Brod poslal na hostování do konce sezony do Pelhřimova s možností střídavých startů zpátky k Rebelům. Jak jste tenhle krok přijal?
Samozřejmě jsem chtěl zůstat v Brodě, takže jsem byl zpočátku trošku zklamaný. Ale postavil jsem se k tomu tak, jak to přišlo a v Pelhřimově chci rozhodně makat naplno.

V dresu Spartaku nastupuje také váš mladší bratr Marek. Ani tahle skutečnost nezmírnila zklamání?
Ale ano, s bráchou samozřejmě všechno probíráme. O to větší je doma sranda (usmívá se).

Dokonce jste spolu jeden čas nastupovali v jedné lajně. . .
To je pravda, a na začátku bylo taky znát, že spolu hrajeme poprvé (usmívá se). Trošičku jsme se hledali, ale s přibývajícími zápasy se to lepšilo.

Jenže trenér vás nakonec stejně rozdělil. Jak vám svoje rozhodnutí zdůvodnil, bylo to z výkonnostních důvodů?
To si nemyslím. Trenér prostě potřeboval udělat nějakou změnu a rozhodl se pro tuhle. A já myslím, že to byl dobrý tah.

Jste v Pelhřimově spokojený?
Rozhodně ano. Máme tady dobrou partu, tým se drží v popředí tabulky, takže si nemám na co stěžovat.

Nicméně po angažmá ve Slavii jste měl asi o svém dalším postupu v kariéře trochu jinou představu, nebo ne? Neberete Pelhřimov jako krok zpátky?
Každý si vždycky představuje trochu jinou budoucnost, když hraje ve Slavii. Ale já jsem ještě mladý, takže si nejprve musím hodně věcí vydřít. Doufám, že se ještě posunu dál. Ale abych odpověděl na vaši otázku - Pelhřimov rozhodně jako krok zpátky neberu. Naopak jsem rád, že tady můžu být a hrát. Je lepší být na ledě v důležitých momentech zápasů, než někde jenom sedět na střídačce.

Jiří Rada