Bohužel poslední krok se nezdařil, Rovnost prohrála doma s Lučicí a po téměř dvou desítkách let se vrací do okresního přeboru.

Budíkov soutěž nezachránil. Už jste tuto realitu strávil?
Nestrávil. Špatně v noci spím, jsem hodně zklamaný. Sestup nás potkal v roce, kdy se Budíkově slaví padesát let fotbalu. O to je to bolestivější.

Když jste v zimě tým přebíral, prohlásil jste, že se jdete pokusit o nemožné. Bodová ztráta na ostatní týmy byla obrovská. Nemůže být z tohoto pohledu vaše zklamání přece jen menší?
Takhle se na to nedívám. Udělali jsme pro záchranu maximum. Jarní tabulku jsme vyhráli, ale ani to nestačilo. Týmu děkuji, ve třinácti lidech jsme dokázali skoro zázrak. Bohužel rozhodující zápas jsme nezvládli. Nepomohly nám ani ostatní výsledky. Mrzí mě, jak k závěru soutěže přistoupily některé týmy. Na mysli mám hlavně mužstva z Pelhřimovska.

Co se s týmem v zápase proti Lučici stalo? Připomenu, že v poločase vedl 2:0, ale prohrál 2:3. . .
Sám nevím. Asi jsme tu situaci podcenili. V poločase už to vypadalo na rozhodnutý zápas, ale realita byla jiná.

Budíkov tedy čeká od srpna okresní přebor. Budete na lavičce týmu?
Na to neumím odpovět. V neděli jsme se v té ponuré atmosféře rozešli a od té doby jsem s nikým z vedení klubu nemluvil. Výbor se teprve sejde a bude na jeho rozhodnutí, kdo tým povede. Myslím si, že bude jasno do čtrnácti dnů.