Kanonýr Ordoš: Tenkrát to byla jiná kalamita
Olomouc - Fotbalistový útočník Sigmy Michal Ordoš už prodělal příušnice dvakrát.
Jiří Fišara
0×video 0×audio 0×foto 0×komentářů 19.11.2009 19:15
Útočník Michal Ordoš, momentálně nejlepší střelec Sigmy v probíhajícím ročníku Gambrinus ligy, je rarita. Tentokrát ovšem není řeč o jeho výjimečných střeleckých schopnostech, nýbrž o medicíně.
Když začaly v olomouckém týmu řádit příušnice, mohl spoluhráčům kvalifikovaně radit. Dětskou nemoc, jejímž proděláním většina lidí získá celoživotní imunitu, zažil na vlastní kůži dvakrát.
Tehdy, v roce 2005 působil na Slovácku, které kvůli epidemii muselo odložit duel s Mladou Boleslaví. „Tenkrát to ale bylo horší, než tady. Skoro všichni skončili v nemocnici na kapačkách a Tomáš Polách měl dokonce zápal mozkových blan,“ vzpomíná šestadvacetiletý útočník.
Michale, vy jste prý měl příušnice dvakrát?
Měl, to je pravda.
Vysvětlili vám to nějak?
Tomu se divili všichni, Když jsme to zjistili. Přijel jsem tenkrát domů a měl jsem boule za ušima. Tak jsem jel k doktorovi a ten se mě hned ptal, jestli jsem měl příušnice. Tak jsem volal mamince a ta mi potvrdil, že jsem to prodělal v pěti letech. Tak mě poslali domů. Pořád se nevědělo, co mi vlastně je, tak mě poslali na krev a no a z rozboru se nakonec ukázalo, že jsem prodělal příušnice.
To bylo v době, kdy jste hrál na Slovácku a tenkrát se tam musel odložit zápas. Je ta situace podobná?
Já si to nemyslím. Na Slovácku, to byla taková kalamita, že někteří kluci na tom byli hodně špatně. Tomáš Polách z toho dostal zápal mozkových blan. Tenkrát to tam bylo o dost vyhrocenější. Tady to zatím probíhá zatím v klidu. Na Slovácku tenkrát všichni kromě mě byli v nemocnici na kapačkách. Tomáši Poláchovi dokonce dělali lumbálku, takže to bylo hodně špatné.
Vy na to vzpomínáte jak? Říká se, že dětská nemoc u dospělého není žádná legrace.
Stálo mě to hrozně moc sil. Bylo to opravdu hrozné. Já jsem měl čtyřicítky horečky, halucinace, všechno. Za ušima jsem měl takové boule, že jsem ani jíst nemohl. Nemohl jsem se pořádně otočit, zvednout, nic. Ale u nás to teď zatím není snad tak hrozné. U každého je ten průběh trošku jiný.
Jak je to potom s návratem k tréninku?
Já jsem potom netrénoval tři měsíce. Doktoři mi to zakázali, protože bych z toho mohl dostat právě ten zápal mozkových blan. Stál jsem s tím vlastně tak dlouho, jak kdybych byl po operaci kolene. Taky si vzpomínám, že dva měsíce potom, co nás to postihlo na Slovácku, tak brněnský dorost to postihlo taky a ti hráli tenkrát všech třicet zápasů na jaře, protože tam onemocnělo dvanáct nebo třináct kluků. Mluvil jsem ale třeba s Tomášem Kazárem, který už po čtrnácti dnech trénuje. To jsem se divil.
S hráči, kteří onemocněli jste v nějakém kontaktu?
Moc jsem s nimi nemluvil. Jen vlastně s Rudou Otepkou ze začátku. Stěžoval si, že má něco za ušima, tak jsem mu říkal, ať jde hned za doktorem, protože má příušnice. Ptal jsem se ho i na ostatní příznaky a to teda říkal, že zatím nic, takže by to mohlo být relativně v pohodě. Jak říkám, na tom Slovácku nás to asi postihlo hůř.
Šel jste ještě na testy? Když jste to dostal dvakrát, tak jestli to nehrozí i potřetí?
Já už jsem tam ani nešel. To už by bylo do knihy rekordů. Potřetí už to snad vážně není možné.
Závěr sezony tím bude asi ovlivněný, že?
Asi to bude zajímavé. Ale je to škoda, teď to zastavit, když se nám daří. Chceme s Teplicemi hrát.
Přestože budete oslabení…
Jasně, navíc jsou tam nějaké chřipky, takže se to tak nasčítalo. Mančaft je nalomený, ale věřím, že to zvládneme odehrajeme..
